"Nepřeceňuju to," mávne rukou a rozesměje se: "Mám za sebou přes 700 zápasů, nějaké zkušenosti už asi budou. Měl bych hrát s klidem, ale nechám se vytočit jako při dvoustovce."
Litvínovský útočník Michal Trávníček atakuje Petra Strapáče z Vítkovic.
Je vzorem klubové věrnosti. Jen jednu celou sezonu strávil mimo Litvínov, to když zkoušel v zámoří prorazit v St. John's Maple Leafs v nižší soutěži AHL. Dvakrát si odskočil na krátkou výpomoc do Zlína a Mostu; byly to epizody s jepičí životností. "Já se furt nějak držím v Litvínově. Nehnul jsem se odsud, takže se to vyšplhalo až takhle vysoko," uvažuje Trávníček nad rekordem.
První extraligový zápas si děčínský rodák vybaví střelhbitě. "Dal jsem dva góly Opavě, rok 1998. Pamatuju si to moc dobře, chytal Cagaš. Tedy myslím."
I svůj nejlepší zápas vysype bleskově z rukávu. "Hattrick proti Spartě, ale to už je dlouho."
Hokejista v kristových letech kariéru ještě balit nehodlá, byť tisícovka zápasů za Litvínov pro něj vypadá jako země vzdálená. "No, to bych potřeboval šest sezon, uf, uvidíme... Ale když bude zdraví, věřím, že ještě 3-4 roky můžu šlapat," chce hrát dál.
A nejlépe na Hlinkově stadionu. "Umíme si tady udělat takovou domácí pohodičku. Někdy to člověka táhne ven, jindy převáží, že je tady klid. Je to super," líbí se mu zázemí klubu, který má přívlastek rodinný. "Když se ale podívám v chodbě na plakáty, moc stálých tváří tady za těch 15 let jako já není. Jen my s Kubinčákem, ten už je ale pryč. Jinak se to točí, takže rutina mi nehrozí," cítí důrazný útočník, debutující v sezoně 1998/1999.
Utkání za Litvínov od roku 19591. Michal Trávníček 717 |
"Začínal jsem s Tomášem Martincem, hodně mi pomohl. I když byl už starší, dost hrál na mě. Díky tomu jsem získal sebevědomí, ukázal mi, jak na to. Od té doby nemám problém si sednout s kýmkoli," vykresluje. V roli kapitána ho nejvíc ovlivnil Roman Vopat. "Jako mladý jsem kapitány moc nevnímal, sledoval jsem věci trošku jinak. Až poslední dobou. Vopat, to byla velká škola!" děkuje.
Litvínov se klepe o play-off, ale před sezonou mluvil o titulu. "Někdo tvrdí, že jsou to silácký řeči. Ale hrajeme přece proto, abychom vyhrávali. Jasně, jsme střízliví, známe naše možnosti. Můžeme však jít za snem," nevzdává se. Dřív měl Trávníček jen hokej. "Teď je inspirací rodina. Což ale neznamená, že bych už nechtěl v hokeji nic dokázat. Naopak!"
