"Dosud ano, fungovalo nám to v naší řadě perfektně. Ale uvidíme, jestli bude ještě nějaká lepší sezona. Nezlobil bych se," věří v další úspěchy. Oliveriovi je dvaadvacet let, ale jako většina jeho vrstevníků o možnosti odejít do zámoří neuvažoval.
"Kanada? Je to hezké, ale mě neláká. O tom jsem nikdy nepřemýšlel, nejsem toho zastáncem. I když nikdy se nemá říkat nikdy," nechává si otevřená zadní vrátka. Kdyby prý měl možnost jít do zahraničí, tak možná do Finska či Švédska. "Hrát v Čechách, to je pro mě v současnosti priorita."
Díky přesunu do Litvínova ani neporuší svoji nepsanou tradici, která zněla: Co rok, to jiný tým. Odešel z Ústí nad Labem do Jindřichova Hradce, kde vyhrál bodování juniorské extraligy. "Ve finále jsme skončili druzí," vzpomíná. Pak se na dva roky upsal Karlovým Varům.
"První sezonu jsem tam spíš trénoval a hrál převážně za juniory. Ve druhé jsem se neprosadil a šel do Mělníka. Loni do Kadaně. Posledních pět let střídám mužstva po roce," počítá. Teď se k tomu přidalo další stěhování.
Avšak nyní už načne druhou sezonu v kraji, kde vyrostl. "Říkal jsem si, že bych rád cestoval a poznal každý rok jiný kraj, jiné lidi, jiné zázemí. To mě láká," tvrdí.
