Právě na zlínském ledě útočník zahodil dvě vyložené šance. Při jedné z nich dokonce zazvonila tyčka za zády brankáře Altrichtera.
Krayzel se vrátil na led po zranění kolene, které si přivodil v letní přípravě na kole. Během šesti odehraných zápasů se nedokázal střelecky prosadit. Do sestavy se zařadil do prvního útoku po bok Davida Moravce a vítkovického kapitána Jiřího Burgera.
Vítkovicím se nedaří. Nevyhráli jste v posledních osmi zápasech. V čem je problém?
Dalo by se říci, že je v hráčské krizi. Nebruslíme dobře a soupeř nás snadno přehrává a dostává pod tlak. Zkrátka krize. Domnívám se, že už se o ní dá hovořit.
Čím by se dala zmíněná krize překonat?
Budeme se snažit se z toho dostat. Určitě se dá něco udělat, aby se podobné zápasy už neopakovaly. Nevím, stejně nám nezbývá nic jiného než si z toho sami pomoci, protože nikdo jiný to za nás neudělá…
Jak se vám spolupracuje v útoku s Davidem Moravcem a Jiřím Burgerem?
Tohle je velmi složité. Rozhodně nikdo nemůže mluvit o spokojenosti při těch výkonech, co tým podává. Kdybychom vyhráli, bylo by to mnohem lepší.
Ve Vítkovicích je mnoho kvalitních hráčů jako Moravec, Vůjtek, Šimíček, vy jste zpátky… Ale střelecky se daří jen Irglovi. Proč?
No, jo. V tom to asi bude… (smích) Nejspíš to bude tím, že Zdeněk Irgl je schopný si šance vypracovat a proměnit je v gól. Což se nám ostatním nedaří a je to už křeč. Dám vám příklad. Ve Zlíně přede mnou byla prázdná branka a já nedal. Buď je to neumění nebo křeč…
Všichni se na váš návrat těšili a doufali, že zvednete výkony týmu…
Jako ono zase nejde přijít a rozhodnout šest utkání. To nejde. Opravdu ne. Jednou je dané, že když člověk nehraje tři měsíce, tak se do zápasů bude dostávat pomalu a postupně. Nejde přijít a rozhodnout zápas.
Při návratu do soutěže jste rovnou hrál celá utkání, aniž byste byl nějak rozehraný. Jak jste to fyzicky zvládal?
Určitě to bylo a ještě stále i je fyzicky velmi náročné. Vítkovice hrají na čtyři pětky, takže to zatížení zase až tak vysoké nebylo a díky tomu to nebylo ani nejhorší. Ale zápasové manko stále cítím.
Jste už úplně v pořádku či máte ještě nějaké problémy?
Jsem zcela v pohodě. Jen fyzicky se ještě necítím zrovna nejlépe. Ale jinak musím zaklepat, koleno moc necítím. Takže je dobře.
V předchozí sezoně jste měl vážné zdravotní problémy. Bohužel jste se zranil i v přípravě. Co vás psychicky drželo v této době nad vodou?
Bylo to velmi složité a těžké období. Nejvíc mi pomáhala samozřejmě rodina. Myslím si, že i kluci v týmu se ke mně chovali super. Byli bezvadní. Masér mi také hodně pomáhal, takže asi tak.
Trochu odbočím. Během posledních dvou let se střídavě objevovali informace, že Vítkovice opustíte a půjdete do Ruska. Jak to, že jste nakonec zůstal?
Určitě svou roli v tomto ohledu hraje i nynější stávka NHL. Rusko je v současnosti úplně přeplněné hráči ze zámoří. Navíc mě v té době potkalo zmiňované zranění kolene, takže jsem s tím ani příliš nepočítal. Hlavně chci hrát nyní dobře tady, to je důležité.
To máte Vítkovice tak rád?
Jasně. Já je mám tak rád, protože je to můj mateřský klub, že nemusím odcházet. (smích) Teda pokud mě nevyhodí…
Vím o vás, že fandíte Baníku. Jak jste slavil titul po skončení fotbalové sezony?
Ani jsem to nějak příliš neprožíval. Já se nyní občas zajdu podívat na Baník, ale mám takových starostí, že to jde mimo mě. Ale je pravda, že titul byl super. Diváci v ochozech a všechno bylo úplně šílené. Celá atmosféra byla téměř neuvěřitelná. To jsem vážně chodil na fotbal rád.
Dále čtěte: Vítkovice tápou, přijde kouč Svozil o místo?
