"Už po letní přípravě jsem měl takový divný pocit," říká čtyřicetiletý veterán v rozhovoru pro stránky českobudějovického klubu, jejž ovšem neopouští.
Vítěz Stanley Cupu i mistr světa tu zůstane i po skončení hráčské kariéry a bohaté zkušenosti bude předávat dál v práci s mládeží.
o ukončení kariéry Romana Turka čtěte ZDE
Jak jste dospěl k rozhodnutí o konci kariéry?
odchází další legenda
Já se každý rok hrozně těšil na led, ale letos to bylo jiné. Ty dva týdny, co jsme na ledě, jsem to zkoušel zlomit, ale prostě nastala chvíle, kdy jsem pochopil: Tohle už je všechno, co jsem mohl hokeji dát. Už jsem se do něj musel moc nutit, neměl jsem ze hry radost.
Třeba loni jste tenhle pocit neměl?
Samozřejmě byly v sezoně chvíle, kdy jsem si říkal, že bych se na to nejraději vybodnul. Ale vždycky jsem zároveň cítil chuť a odhodlání tenhle pocit zlomit. Teď už jsem ho najít nedokázal.
Svůj krok jste jistě konzultoval s rodinou. Co vám doma řekli?
Manželce jsem ráno řekl, že jdu na trénink a po něm to ukončím. Ona mi moc nevěřila, ale když jsem přišel domů a prohlásil, že to mám za sebou, koukala na mě a říkala, jestli to myslím vážně. Kluk z toho byl hodně překvapený. Od chvíle, co se narodil, tak mě znal jen jako hokejistu, pro něj to bylo hodně zvláštní.
Nezkoušeli vás zástupci klubu přemluvit, abyste své rozhodnutí ještě přehodnotil?
Já je k tomu ani nepustil. Vysvětlil jsem jim své důvody, oni to pochopili. Hodně emotivní pro mě bylo, když jsem konec kariéry oznamoval klukům v kabině. Ale i tohle jsem zvládl.
Už víte, co budete dělat s volným časem?
Asi mi pár dní potrvá, než ten humbuk kolem mě utichne a než se s tím já sám sžiju. Počítám s pár dny naprostého volna a pak teprve začnu přemýšlet, co budu dělat dál, aby mě něco nutilo vylézt z baráku.
