Když jsme hledali nejvýraznější sportovní postavu kraje, zvažovali jsme, jak silně zasáhla místní dění a jak se prosadila ve svém odvětví.
Do pomyslného finále postoupili dva brankáři. Kromě Hniličky ještě Marek Čech, strážce svatyně fotbalových mistrů z Liberce. Pro Milana Hniličku nakonec rozhodly vzácné medaile ze světových akcí.
Vzato čistě technicky, Liberec reprezentuje i fenomenální lyžařka Kateřina Neumannová, členka místní Dukly. Ta je ovšem spjatá se šumavským Zadovem a stala se proto sportovkyní kraje Jihočeského.
Její umění navíc sportovní fanoušci v regionu neměli možnost vidět. Proto jsme ji do našeho pořadí nezařadili stejně jako dalšího olympijského medailistu Lukáše Bauera.
Ale zpátky k Milanu Hniličkovi. Rok 2006 pro něj byl mimořádně úspěšný. „Ale mám z něj smíšené pocity,“ říká vítěz ankety MF DNES.
Důvodem je neúspěch s Libercem v extralize. Tým, který vyhrál základní část a měl našlápnuto k titulu, vypadl už ve čtvrtfinále s nováčkem z Českých Budějovic. A Hnilička se přitom zranil.
„Letos proto zápasy, ve kterých bych měl chytat přes bolest, raději vynechávám,“ prozrazuje Milan Hnilička. V Liberci je třetí sezonu, na dresu nosí číslo 33. S Bílými Tygry chce získat titul. Vyjde mu to na potřetí?
Milan HniličkaHokejový brankář, nar. 25. června 1973 v Litoměřicích Rok 2006Únor: Na olympiádu do Turína odjížděl jako trojka. Po zranění Haška a nejistých výkonech Vokouna se vyšvihl do pozice jedničky: odchytal i čtvrtfinále, v němž Češi porazili Slováky 3:1. Při semifinálovém debaklu se Švédskem pustil 5 gólů. Nakonec si přivezl bronz. Jestli půjdu pryč, tak nejvýš na rok, říká brankář Co pro vás letos bylo cennější? Bronz z olympiády, nebo stříbro ze světového šampionátu? Když jste před necelými třemi lety přicházel do Liberce, řekl jste, že chcete získat titul. Teď máte poslední pokus. Nedávno jste měl v novinách slovní přestřelku s litvínovským útočníkem Prorokem, který prohlásil, že bez vás by reprezentace na mistrovství světa vyhrála. Už jste si to vyjasnili? „Jeli jsme za ním až do Ameriky“
Vzpomínám si, jak jsme před třemi lety Milana Hniličku získávali. Tehdy jsme právě řešili problém brankáře. V Liberci chytal zkušený Svoboda, ale jeho angažmá se příliš nevydařilo. Gólmanů na českém trhu bylo málo a Milan se v tisku vyjádřil, že by se rád vrátil do Evropy. Nečekali jsme, až se tak stane, ale sami jsme se za ním rozjeli do Ameriky. To byl možná rozhodující moment, že se rozhodl pro Liberec. Postupně jsme ho seznámili s naším klubem a on se přesvědčil, že Liberec by pro něj mohla být zajímavá štace. Chtěli jsme post brankáře řešit dlouhodobě, abychom se mohli zabývat víc týmem. Po třech letech můžu říct, že se to povedlo. Milan Hnilička se stal ústřední postavou. Nejcennější je jeho klid a zkušenosti, které dokáže předat celému mužstvu. To bylo dobře vidět v loňském play-off, kdy tým po jeho zranění vypadl už v prvním kole. Jediná příčina našeho vyřazení to určitě nebyla, ale svůj význam měla. Dva naprosto vyrovnané brankáře má málokterý tým v extralize. Milan je tak výrazná jednička, že je důležité pro psychiku hráčů, aby ho měli za sebou. V play-off, kde jde o všechno, i takové věci rozhodují. Nedá se říct, že by Milan Hnilička byl šéfem kabiny. Ostatně, stavět brankáře do této role není moc šťastné, od toho jsou jiní hráči. Ale jeho post je svým způsobem dominantní. Pokud jde o reprezentaci, pokračuje v tom, co si připravil v minulosti. Jeho výkony vždycky očekává celá česká veřejnost a myslím, že ji nikdy nezklamal. Pro Bílé Tygry je to ohromná záležitost. Dostali jsme se totiž mezi kluby, které zásobují reprezentaci kvalitními hráči. Po sezoně končí Milanovi smlouva a čeká ho rozhodování, co dál. Naším záměrem je, aby zůstal v Liberci, pokud bude mít chuť. |
