V létě udělal v Písku první ročník hokejového kempu jen pro brankáře. A měl na něm 11 mladíků a jednu „celebritu“. Zúčastnil se ho i Jakub Kovář. Český reprezentant, který se chystal na odlet do Ruska.
S Václavem Pipkem, druholigovým gólmanem Písku, právě tímhle kempem zakončili desetitýdenní spolupráci, během které absolvovali víc než 50 tréninků. „Kuba už je teď dva týdny v Rusku a zatím je s prací, kterou jsme udělali, spokojený. Oba čekáme, jak se mu bude v sezoně dařit,“ říká Pipek k jejich spolupráci. Ta je trochu paradoxní, protože před lety právě Kovář připravil Pipka o místo v budějovické juniorce. Teď mu pomáhá, aby byl lepší.
Udělat letní kemp jen pro brankáře je na jihu Čech novinka, že?
Byla to pětidenní akce. První ročník. Chtěli jsme to udělat s menším počtem kluků, abychom k nim mohli mít víc individuální přístup. Na jihu Čech asi jiný není. Já jsem řadu let spolupracoval s Goalie Hockey Academy, ale teď jsem šel vlastní cestou. Určitě ho uděláme i příští rok.
Vedle jedenácti mladých brankářů jste měli i Jakuba Kováře. Jak jste s ním navázal spolupráci?
S Kubou jsme se potkali po dlouhé době po minulé sezoně. Známe se od mládí. Byli jsme konkurenti. Pokecali jsme a letos, než jel na reprezentační kemp, tak se sháněl po možnosti trénovat. Domluvil jsem mu v Písku led, on mi zase nabídl, abych s ním dva dny trénoval. Tak jsem mu pomáhal a pak mě oslovil, jestli bych neměl zájem spolupracovat s ním celé léto. Načrtli jsme si, na čem bychom chtěli pracovat. Strávili jsme spolu celé léto a teď čekáme na to, jak to bude vypadat.
On už dopředu upozorňoval, že chce po přestupu do Čerepovce předělat brankářský styl. Co to obnáší pro trenéra, který mu s tím pomáhá?
Není to jen práce na ledě. Ale zároveň i hodně času stráveného u videa. Musíte kontrolovat postavení rukou, ramen. Jsou to věci, které většinou lidem nic moc neřeknou. Spousta lidí vidí u gólmana jen to, aby chytil puk. Ze začátku jsme jezdili dvakrát až třikrát týdně do Prahy. Chodili jsme na led sami a postupně se přidávali i další kluci. Třeba nám pomáhal náš kamarád Tomáš Rod a i další hráči z Prahy, kteří trénovali v Letňanech. Hráčům jsem říkal, co mají dělat, jak dávat gólmanovi puky, kontroloval a ukazoval. ̈
Jakub Kovář v reprezentačním dresu.
Chytáte ve druhé lize. Jakub Kovář je jedním z top českých brankářů. Měl k vám respekt?
Ze začátku jsem měl obrovský respekt spíš já. Bál jsem se něco povědět. Mluvil jsem nějak ve smyslu: Kubo? Můžu k tomu něco dodat, a podobně. Chvíli to trvalo, než jsme si našli cestu.
Zaslechl jsem, že spolupracujete i s Petrem Mrázkem, který v týdnu podepsal novou smlouvu v Detroitu v NHL.
S Petrem se známe kratší dobu. Poznal jsem ho díky Goalie Academy. Letos začal dělat svoji hokejovou školu v Porubě a oslovil mě, jestli bych se nechtěl účastnit jako trenér. Tak jsem to vzal. To je čest. Teď se vrací z Ameriky. A něco bychom spolu možná taky měli rozjet. Uvidíme.
Je vám 28 let. Jak dlouho vůbec trénujete?
Dva roky v Písku, předtím čtyři roky v Milevsku. Ale pořád jsem v těžkých trenérských začátcích. Teď v létě se mi trenérský život otočil, protože jsem začal pracovat na svazu v brankářské komisi.
Nemáte za sebou výrazné brankářské úspěchy. Počítám, že chybějící zkušenosti nahrazujete studiem.
Hodně se snažím vzdělávat. Za těch šest let objíždím všechny možné kempy, sbíral jsem zkušenosti od řady jiných trenérů. Od pánů Králíka a Holečka nebo od těch mladších, Kameše, Hrubce či Radka Tótha, šéfa svazové komise gólmanů. Pořád se mám co učit a celý život se asi ještě učit budu. Inspiraci čerpám různě.
Co obnáší práce trenéra hokejového týmu, chápu, ale jaká je náplň práce trenéra brankářů?
Dvakrát v týdnu mám led jen pro brankáře. Pak s nimi chodím i do tréninků jednotlivých kategorií a pomáhám jim během normálních tréninků. A pak i víkendy, kdy chodím a kontroluju práci, kterou jsme udělali během týdne.
Sám byste se měl připravit i na vlastní nadcházející sezonu. Kdo trénuje trenéra brankářů?
Bohužel nikdo. Je to trošku škoda, protože tohle se dost zanedbávalo. Teď se to sice dohání, ale v malých klubech trenéři brankářů nejsou. Ale já sám ještě nevím, jak budu chytat. Slíbil jsem, že začnu, ale uvidím, jak mi to dovolí všechny povinnosti.
