„Nikdy mi nevadilo být v ústraní. Vždycky jsem chtěl mít klid na ten svůj hokej,“ říká Hübl, druhý nejproduktivnější útočník litvínovské historie za nedostižným Ivanem Hlinkou.
Jak to zní: tisíc utkání v extralize?
Teď to vnímám pouze jako číslo. Během sezony to ani jinak nejde, člověk to bere, jak to plyne. Na začátku kariéry jsem si říkal, kéž bych hrál do třiceti na solidní úrovni apak to někde dohrál. Dnes mi je osmatřicet, pořád hraju a naštěstí nikde nejsem za zásluhy. Jednou to snad ocením.
ČíslaViktora Hübla 13 hráčů odehrálo 1000 a více utkání v extralize. Třineckému Galvasovi chybí jeden zápas. 19 sezon působí Viktor Hübl včeské nejvyšší soutěži. Hrál v Litvínově, Slavii a Budějovicích 58 bodů nastřádal Hübl v sezoně 2014/2015 a stal se nejproduktivnějším hráčem extraligy |
V minulé sezony jste utrpěl zranění kolene, nebál jste se konce?
Končit vleže na ledě se mi rozhodně nechtělo. Od začátku jsem v sobě měl touhu se vrátit. I doktoři mě uklidňovali, že budu v pořádku. Stalo se to na konci sezony. Měl jsem čas na regeneraci.
Jak těžké bylo sledovat baráž?
Utrpení. Šel jsem se podívat, ale hned jsem si říkal, že bych radši zůstal doma, na tribuně je to šílený.
Největší výkonnostní progres jste udělal po třicítce, to není příliš obvyklé. Proč ne dřív?
Podle mě hrálo roli, že jsem z Chomutova. Tehdy se tam hrála ještě druhá národní. Nebyli jsme moc na očích. Pak si mě ale vytáhl Litvínov. Dlouho jsem hrál jen sporadicky a vlastně poprvé jsem se výrazně prosadil až ve Slavii, kam jsme odešli s Danem Brandou a Honzou Alinčem. Když jsem se vrátil do Litvínova, už jsem měl lepší pozici. Navíc ve třetí sezoně se zranil Reichel a já se poprvé v kariéře posunul na pozici prvního centra mezi Proroka a Čalouna, který z každé nahrávky dával gól. Byl šílenou mašinou a já toho hodně odkoukal. Naučil jsem se, že gól můžete dát z každé pozice. Od té doby jsem se herně i střelecky zvedl.
Zahraničí vás nelákalo?
Nabídky jsem měl, ale nikdy nebyla taková, u které bych byl jasně přesvědčený. Pak se nám narodila dcera a hned jsem se na to díval jinak. Začalo se mi dařit a v Budějovicích i v Litvínově jsem měl svoji pozici.
Za ty roky tady vám asi litvínovský klub není lhostejný?
Určitě ne. Na druhou stranu v dnešní době peníze hrají opravdu velkou roli. Pokud mám ale na stole dvě podobné nabídky, tak vždycky radši zůstanu někde, kde to znám. Když jste někde dlouho, tak se nechcete podepsat pod nějaký propad v podobě sestupu. Pak hráč kritiku nese daleko hůř než jiný, který tam je rok.
Litvínovští fanoušci a jejich oslavný transparent pro Viktora Hübla.
Necítíte se občas jako nedoceněná hvězda extraligy? Nikdy o vás nebylo moc slyšet.
Mně vyhovuje být v ústraní. Mám prostor a klid na ten svůj hokej, který sedí trenérům. Nechají mě hrát, nepřikazují, co musím dělat. Třeba o Josefu Jandačovi se říká, jak je přísný. Ale on byl v Budějovicích podobný, jako tady Radim Rulík. Dozadu nám dal nějaké povinnosti, v útoku jsme ale měli volnost a spláceli mu to. Věděl, že jestli mě bude brzdit, tak nemá smysl mě tam mít. V tvořivosti jsem měl vždycky volné ruce.
Podle vašich výkonů se už roky výrazně odvíjejí výsledky Litvínova. Jak jste si na to zvykl?
Spolu s Frantou Lukešem to tak bereme. Mně to i vyhovuje. Jsem rád, když cítím, že mám zodpovědnost a hodně to na mně stojí. Až na pár výpadků se nám s Frantou dlouhodobě daří, takže člověk má ze hry hned daleko větší radost.
Říká se, že s vámi dvěma není lehké a úplně snadné hrát?
Je pravda, že není sranda si na nás zvyknout. Hrajeme spolu už opravdu dlouho. Navíc hokejové myšlení máme podobné. Už si nemusíme často ani říkat, co uděláme, víme to dopředu. Pak nám tam trenéři někoho zvolí a my ho začneme zásobovat. Chceme, aby piloval pravou stranu a my mu dávali puk do jízdy. Není potřeba, aby něco vymýšlel. Nikdy ale nechodíme za trenérem, aby k nám dal jiného.
Vychováváte si už nástupce?
Těžko říct. Je tu Robin Hanzl s bráchou, ti by to klidně mohli vzít za nás už teď. Na druhou stranu, takový hráč může odejít ven za lepší nabídkou. Třeba se zas ale vrátí a bude to tady táhnout po nás. Nikdo není nenahraditelný. Je tady teď hodně mladých, ale kluci se musí nejprve vyhrát. Nejde naskočit do ligy po juniorce a hned dominovat.
Očima trenéraHübl je introvert, lidsky výborný Litvínovský kouč Radim Rulík trénuje Viktora Hübla od sezony 2013/2014, kdy společně s Milošem Hořavou přišli trápící se mužstvo zachránit v extralize. O rok později s ním vybojovali historický titul. Hübl rok co rok patří ke klíčovým hráčům Vervy. „Pro mě je Viktor ztělesnění profesora hokeje. Má neskutečné hokejové cítění, skvělou prostorovou orientaci. Výsledky Litvínova stojí na něm. Ač je dost introvert, tak je lidsky výborný. Nevykřikuje tolik, mluví za něj výkony na ledě. Třeba během sezony, když jsme vyhráli titul, tak se psalo hodně o dalších hráčích, ale pro nás byl stále klíčovým hráčem. Navíc ho hokej pořád hrozně baví. Pro mě absolutně nepostradatelný hráč, který se bude jednou těžko nahrazovat,“ hodnotí Rulík. |
Věřil jste, že byste s Litvínovem ten vytoužený titul mohl získat?
S příchodem trenérů Radima Rulíka a Miloše Hořavy se tady změnilo hodně věcí. Najednou z nás vyzařovala chuť. Navíc se pak sešlo několik věcí: Pavel Francouz měl skvělou formu, vrátil se Kuba Petružálek, ač ho postihla životní tragédie. Druhá lajna hned byla na úrovni první, a tím se kvalitní hráči posunuli i do třetí. Během roku už jsme začali cítit, že máme šanci ligu vyhrát.
Jak bylo těžké po zisku titulu znovu najít motivaci?
Nebylo to jednoduché. Když se řekne historicky první titul, to je asi nejvíc. Vyhrávání se ale nikdy neomrzí. Mladí si třeba před finále říkali: Když to nevyjde, tak za rok to zkusíme znovu. My starší jsme jim hned vyčinili, ať nejsou, jako jsme byli my. Taky jsem si říkal, jak těch šancí ještě bude, najednou mi bylo šestatřicet a žádného vítězství jsem se nedočkal. Pro nás to bylo teď, nebo nikdy. Pak nám ale dělalo problém se znovu vyhecovat na další ročník, proto asi dopadl tak špatně. Teď jsme spadli na zem a znovu chceme úspěch.
I v nájezdech jste roky výborný. Nemáte strach, že už vás mají brankáři přečteného?
Asi mají. Už během sezony jsem říkal trenérovi, ať tam dává někoho jiného. Nedaří se mi tak jako dřív. Mladí jsou šikovní, gólmani je neznají. Dřív jsme nájezdy pořád vyhrávali, tak jsme to neměnili. Teď už jsem se cítil i na tréninku plonkový, tak přišla šance pro mladší, ať ukážou, co v nich je.
Pocházíte z Chomutova. Nepředhazují vám místní fanoušci, že hrajete za velkého rivala?
Kamarádi a sousedi z Chomutova dřív fandili Litvínovu. Teď už chodí na Piráty, ale k nějakým nadávkám nedochází. Vždycky se maximálně hecujeme na dálku. Rozhodně jsem se s nikým nikdy nehádal, navíc ani nejsem konfliktní typ.
Jak dlouho byste chtěl ještě hrát?
Beru to po každé sezoně. Záleží na zdraví. Cítím se dobře, ale dopředu nejde nic moc plánovat. Dřív jsem přemýšlel dopředu. Když se však narodily děti, tak se ten postoj k hokeji změnil. Přestal jsem se zabývat tím, jestli dám deset nebo dvacet branek. Začal jsem si hru daleko víc užívat a neřešil, jaké to nakonec bude číslo. Dokud budu platný, tak chci hrát tady. Až mi řeknou, že už jsem k ničemu, tak bude záležet na mojí chuti, jestli končit, nebo ještě jít někam do první ligy.
