"Jsem rád, že jsme tady vyhráli. Už jsme to potřebovali," prohlásil spokojeně krátce poté, co odolal i kanonádě ve slávistické power play a dovedl tým k výhře 2:1.
Za Slavii jste si zahrál naposled 5. ledna 2004. Ještě pořád berete utkání proti tomuhle klubu prestižněji?
Samozřejmě, pořád je to můj mateřský oddíl. Proti Slavii to prožívám trošku jinak než ostatní střetnutí. Už to není, co to bývalo dřív, ale na i tak se přijela podívat třeba rodina a hodně známých, které mám v Praze a okolí. Takže jsem se chtěl před nimi vytáhnout a vyhrát.
To se povedlo, i když zprvu to nevypadalo dobře. Po deseti minutách jste prohrávali.
Více o zápase:
Tam byl nějaký chumel, pak z toho vypadl puk, který mi proletěl mezi rukou a tělem. Byla to škoda, mohli jsme hrát ve větším klidu. Ale pak to kluci otočili a celý zbytek zápasu jsme odehráli velice dobře.
Vítkovice neměly letos patřit mezi ligové favority, i vaše forma byla velkou neznámou. Zatím s ní musíte být spokojený, že?
Nebudu se sám chválit, to musí udělat ostatní. Jsem vděčný za to, že děláme body, máme jich z pěti zápasů jedenáct, to je paráda. Ale pořád je to teprve začátek sezony.
Zbydou vám po takových výkonech síly i na její závěr?
Určitě, jsem ještě mladý kluk!
Omlazený je především váš tým. Jak moc jsou body z úvodu sezony důležité pro pohodu v mančaftu?
Myslím si, že ten začátek je důležitý hrozně moc. Aby byl relativní klid. Ovšem nemůžeme být klidní nějak moc, protože tímhle tříbodovým systémem může ten vlak zase rychle ujet.
Po angažmá ve Švédsku jste se vrátil zpátky do extraligy. Jste rád, že neputujete někde po zahraničních štacích?
Takhle to neberu. Ve Švédsku jsem byl spokojený. Stejně tak i celá moje rodina . Takže mě spíš ze začátku mrzelo, že tam nepokračuju. Ani jsem však neměl čas o tom přemýšlet. Jakmile jsem tam skončil, hned druhý den jsem podepsal smlouvu s Vítkovicemi. A nakonec jsem spokojený. Přece jen... Doma je doma.
