„Třísla drží, je to super,“ potvrdil Zábranský. Jenže smolný osud si na něj zasedl a nemíní ho jen tak lehce opustit. „Z jednoho problému jsem se vylízal a definitivně jsem ho vyřešil, ale bohužel přišla jiná lapálie,“ posteskl si devětadvacetiletý hokejista.
Od čtvrtfinále ho pronásleduje zranění kotníku. Na znojemském ledě při třetím utkání série ho trefil puk. „Taková blbina. Kolikrát se to hokejistovi stane, a nic se neděje,“ podotkl Zábranský.
Ani u něj to zprvu nevypadalo na nějakou vynucenou pauzu. „Nechal jsem si kotník opíchnout a mohl jsem hrát,“ řekl Zábranský.
Pomohl Pardubicím proti Znojmu zlomit čtvrtfinálové prokletí a na domácím ledě odehrál i úvodní dva semifinálové zápasy s Třincem. Odjel i na sever Moravy, ale do hry už nezasáhl.
Do zraněného kotníku se mu dostal zánět. Bral antibiotika, stále chodí na převazy, ale problémy neustupují. „Stále mi kotník hnisá,“ poznamenal Zábranský. „Jsem rád, že můžu na nohu vůbec došlápnout.“
Přitom stačila maličkost a nemusel z pardubické sestavy vypadnout. „Kdyby mě trefil puk o deset centimetrů výš, tak si poraněné místo ovážu a hraju,“ řekl obránce. „Jenže teď si nemůžu pořádně ani obout do brusle.“ Boj spoluhráčů o postup do finále tak mohl sledovat jenom z hlediště.
V lepším případě. Cestu do Třince na šestý zápas série mu lékař zakázal, a tak rozhodující duel viděl jen v televizi. „To byly nervy. Ani se to nedá slovy popsat,“ pousmál se Zábranský. „Naše mužstvo se ale může porazit jen samo, když bude jezdit za rozhodčími a plakat. Pokud se soustředíme na hokej, jsme lepší.“
Zatímco Pardubice se do finále probojovaly po devíti letech, Zábranský zná atmosféru soubojů o titul velice důvěrně. V minulých čtyřech sezonách vždy oblékal dres jednoho z finalistů. V roce 1999 získal se Vsetínem zlato a členem vítězného týmu byl i vloni ve Spartě, byť se zraněnými třísly seděl v hledišti.
Teď mu hrozí stejný osud. „Může se to zlepšit ze dne na den. Snad finále stihnu,“ doufá Zábranský.
