Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu


Záruba by dal Zlatou hokejku Reichlovi

16 2001
Praha - Napřed musím napsat: můj tip je především Zlatá hokejka jako taková. Přestože (anebo možná právě proto) nemám s její organizací vůbec nic společného, uznávám tohle hlasování jinak než ostatní anketní marnost změřit přínos osobnosti v kolektivní hře. A pečlivě promýšlím svůj tip, ten drobítek, který může tak málo ovlivnit celkové pořadí. Od otevření ankety v polovině devadesátých let vždy zvažuji přínos nejlepších hráčů českému hokeji.
Souhlasíte s uznávaným hokejovým odborníkem? - vyjádřete se v diskusi

Podle tohoto hlavního měřítka stavím své pořadí do tří skupin:
a) hráči národního týmu a významné postavy českého play off, kteří bezprostředně baví hokejový národ
b) legionáři, kteří se za slávu českého hokeje bijí v cizích dresech.
c) Kategorie "Jágr - Hašek", posledních výhradních vítězů ankety, kteří se v hokeji "udělali pro sebe".

Rád předložím i další argumenty pro své pořadí, které jsem odevzdal v závěrečném hlasování. Toto jsou moje tipy:


10. Martin Straka
Svatbou zakončil svou nejlepší sezonu v kariéře. Měl jsem letos možnost navštívit utkání New Jersey – Pittsburgh. Martin skvěle bruslil, zdatně kombinoval s Langem (vlastně v mém pořadí zastupuje tuto dvojici) a dravostí i vynalézavostí se probíjel do šancí, čímž zřetelně předčil v první formaci hrajícího Jágra.


9. Pavel Kubina
Ten posun od první sehrávací zkoušky v národním týmu před mistrovstvím světa (v divadle se tomu říká oprašovačka) až po finále byl úžasný. Díky vůdčí roli, které je mu svěřena v Tampě, může v reprezentaci, s vyhovujícími spoluhráči, uplatnit svůj kompletní rejstřík. A nevzpomínám si teď jen na utkání s Kanadou, ve kterém byl Pavel blízek toho zaznamenat (na obránce unikátní ) hattrick. Skvěle spojil schopnost podpořit útok s poziční a fyzickou hrou. Můj velký favorit pro obranu v Salt Lake City.


8. Petr Čajánek
To máte těžké – s odstupem bych Petra umístil na stupně vítězů. Nerad trápím zlínského "andílka" s televizními rozhovory. On přitom vypráví tak, jak hraje – spisovně, plynule a přímočaře, s dávkou břitké sebekritiky a ironie na blbé dotazy. Ale mluví nerad. Netlačí se před kameru, ale na hřiště.

Za poslední dva roky neodehrál nikdo tolik důležitých zápasů jako Petr. Nevynechal jedinou akci národního týmu, vedl Zlín všemi bitvami. Na žebříčku osobností českého hokeje udělal obrovský posun vzhůru. Antonín Stavjaňa kdysi říkal: "Ještě oženíme Čáju a ten titul ve Zlíně uděláme." Nu, paní Čajánková, už je čas...


7. Milan Hnilička

Já už jiný nebudu: tři brankáři se mi všeli do horní sedmičky. Milan Hnilička už podruhé vychytal titul mistrů světa. Po všelijaké sezoně v Atlantě zazářil na šampionátu snad ještě víc než před dvěma lety v Lillehammeru. V jednom utkání dostal tři góly, jinak povolil nanejvýš dva. Znamenitě vykryl nájezdy proti Švédsku. Ale hlavně ten způsob chytání, ta jistota! Před devíti lety ho mnozí odepisovali.

Premiéra v československé reprezentaci mu tehdy katastrofálně nevyšla. A dnes v přímých soubojích poráží gólmany světové špičky. Po skvělém turnaji zbývá poslední důkaz: jedna brilantní sezona v NHL.


6. Patrik Eliáš
Kdybych mohl tipovat o měsíc později, vytáhl bych Patrika na první místo! Už proto, že jiný takový hráč v současném hokeji není. Rychlý, šikovný, pracovitý – a chytrý, má hokejový cit. Jiný než Jágr, kterého v mládí tolik obdivoval. Patrik Eliáš je podle mne momentálně nejlepší hokejový spoluhráč na světě. Nikdo neudělá pro útok tolik práce, co on.

Za rok bude jednat o novou smlouvu a já tuším, že budeme svědky největšího skoku v dějinách platů v NHL. New Jersey Devils budou muset vyhradit aspoň šest milionů na rok, aby Patrika vyplatili z předchozích, nuzáckým grošem oceněných let.


5. Roman Čechmánek
Tak to je darda! Žádný evropský brankář si nepodmanil NHL tak rychle jako
Roman. Ani Hašek, ani Turek a už vůbec ne Salo. Vybavuji si pár ukázek ze zápasů Philadelphie a vidím, že "Čeman" se přitom moc nezměnil. Jen vstává rychleji a je opatrnější s holí. Jinak pořád: skvělé reakce na první střelu, dobrý odhad při nájezdech a precizní snaha o krytí úhlů ve skrumážích.

Pamatuji si na pošklebky některých vykladačů NHL. "Čechmánek – v extralize ano, ale v NHL by s tím svým stylem pohořel."  Nejlepší brankář v krátké historii extraligy udělal ohromnou reklamu české soutěži a posílil odhodlání těch, o které se Ústředí skautů NHL pramálo zajímá.
   

4. Dominik Hašek
Už je to dávno, co jsme se vzájemně trápili s úmornou prací na knížce o Dominikově kariéře. Dva roky - a od té doby jsme spolu mluvili přesně dvakrát. Takže jsem opět získal odstup, ze kterého mohu obdivovat Haškovu vůli, svéhlavost a víru. Ve druhé půlce sezony to byl znovu ten starý neprůstřelný mandarín v nemoderní helmě.

Přiznám se: nad ostatní české brankáře jsem ho nepovýšil kvůli zásluhám nebo statistikám, ale jen a jen pro jedinou kouzelnou větu: "Chci znovu chytat na olympijských hrách."


3. Jaromír Jágr
Jindy ho řadím nejhůř na druhé místo, letos mi však vychází, že dva jiní hráči vykonali českému hokeji stejnou službu – a ještě kousek navrch. Jaromíra je obvykle těžké srovnávat nebo ho někam zařadit. Hraje svou ligu a soupeří nejvíc sám se sebou. Ale přece jen, pořád je to hra šesti proti šesti, takže: vítězi kanadského bodování NHL se musí dostat výjimečného postavení. Jágr je zvláštní, pokud se v jeho hře propojí tři orgány: hlava, ruce a nohy.

Letos mu nejlépe sloužily ruce a řada kliček a fines je v Jágrově rychlosti skutečným originálem. Hlavu nejlepšího hráče začernily myšlenky na psychlogickou válku v Pittsburghu. Nohy trápila zranění. Proto dávám přednost možná méně slavným borcům, kterým však minulý ročník dokonale vyšel.
 

2. Jiří Dopita
S Dopitou mívám při stavbě svého tipu na Zlatou hokejku taky problém. Jednou mi vychází jako vítěz sezony, jindy ho neumím zařadit doprostřed první desítiky a tápu. Letos stavím Dopitu těsně pod vrchol (myslím, že loni jsem ho měl na prvním místě). Nikdy jsme tu neměli hokejistu, který by tak skvěle ovládal taktiku a skutečný boj ve vyřazovacích zápasech.

Tady nejde jen o góly, které prostě dal, kdykoli byl Vsetín v úzkých. Vybavte si pasáže z klíčového utkání čtvrtfinále proti Zlínu anebo Dopitova střídání ve finále proti Spartě. To on vyhrál play off 2001! No jistě, ne on, ale jeho Vsetín. Teprve po jeho odchodu zůstává trůn prázdný. 


1. Robert Reichel
Poprvé mi to tak vychází: Reichel na prvním místě. Solidní sezona, zranění v play off – a hlavně velký obrat na mistrovství světa. Kapitán dostal na křídla rychlé posly a začal úřadovat. Sehrál svůj třetí velký turnaj – po MS 1990 a 1996. Svůj přínos rozdělil mezi hřiště a kabinu. Pokud je v pohodě, dá gól svým krátkým švihem stejně lehce jako smrtícím příklepem.

Při galavečeru českého hokeje nezbyla na Reichla ani jedna trofej – a litvínovská hvězda na Žofín ani nedorazila. Tuhle cenu by však Reichel do sbírky dostat měl. Jestli ne Patrik Eliáš, tak právě on. Kapitán mistrů světa.

Autor:




Tabulka ligy

Klub Z V VP PP P SKÓRE BODY
1. Plzeň 0 0 0 0 0 0:0 0
2. Pardubice 0 0 0 0 0 0:0 0
3. Olomouc 0 0 0 0 0 0:0 0
4. Sparta 0 0 0 0 0 0:0 0
5. Zlín 0 0 0 0 0 0:0 0
6. Vítkovice 0 0 0 0 0 0:0 0
7. Třinec 0 0 0 0 0 0:0 0
8. Jihlava 0 0 0 0 0 0:0 0
9. Chomutov 0 0 0 0 0 0:0 0
10. Hr. Králové 0 0 0 0 0 0:0 0
11. Kometa 0 0 0 0 0 0:0 0
12. Ml. Boleslav 0 0 0 0 0 0:0 0
13. Litvínov 0 0 0 0 0 0:0 0
14. Liberec 0 0 0 0 0 0:0 0

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze