"Zatím jsem jenom v širší nominaci. Uvidíme, jak budou vypadat tréninky a hlavně jak se podaří přípravný zápas se Slovenskem," říká opatrně Urbanec, který stihl sedm extraligových startů a v nich jeden gól a jednu asistenci.
Je pro vás výhodou, že jste začal pravidelně nastupovat v extralize?
Mohla by to být výhoda, ale zase jsem byl jenom na jednom reprezentačním srazu. Uvidíme, jací budou kluci z Kanady a Ameriky. Je nás devět obránců a slyšel jsem, že pojede osm.
Takže se cítíte jako zelenáč i v národním týmu?
Puky sbírám po tréninku ve Zlíně i v reprezentaci (úsměv).
Jaký je mezinárodní juniorský hokej?
O dost rychlejší než extraliga. Přijde mi těžší. Pro hráče je tahle kategorie zlom kariéry. Všichni se chtějí dostat na mistrovství světa a tam se ukázat.
A třeba zaujmout skauty z NHL?
Když zahraji dobře, třeba si mě někdo vybere.
Teď jste nakoukl do extraligy dospělých. Překvapila vás něčím?
Nezaskočila mě. Od malička jsem se na ni pravidelně chodil ve Zlíně dívat. Rychlostně je to podobné, ale jsou v ní o dost chytřejší hráči než v juniorce, takže si musím dávat větší pozor.
Kdo z protihráčů na vás udělal největší dojem?
Proti Jágrovi jsem ještě nehrál, takže asi Martin Straka. Na to, kolik je mu roků, je to pořád výborný hokejista.
A co třinecký kanonýr Růžička, který se proti vám těžce prosazoval?
Jednou jsem měl štěstí. Už mě skoro prohodil, ale trefil mi brusle. U nás se mu sice tolik nedařilo, ale je vynikající.
Ještě pořád se chodíte převlékat do kabiny juniorů. Neštve vás to už?
Zatím ne. Jenom mám občas problém v tom, že přijdu pozdě na led. Když nesedím s kluky v kabině, tak je to těžší. Trenéři nic neříkají, ale zpočátku se mi smáli spoluhráči.
Hrajete oslabení i přesilovky. To vás musí těšit, že?
Na přesilovky jsem chodil dva zápasy, protože nám zbylo málo obránců. Točili jsme se dva s Řízkem (Řezníček). Jinak ale na mojí straně chodí Tesil (Tesařík) a Linhy (Linhart). V oslabení se střídá více obránců. Důvěra trenérů je pro mě hodně důležitá.
A chválí vás?
Zatím mě chválí především kluci. Musím svoje výkony obhajovat každý zápas, abych v kabině zůstal.
Zpočátku jste nastupoval ve dvojici s veteránem Tesaříkem. Co vám radil?
On mi toho moc neříká. (úsměv) Při založení útoku musím jezdit přes pravou stranu, abych mu pomohl. Hlavně ale bruslím dozadu, protože on je většinou v útoku.
Teď zase hrajete se svým vrstevníkem Zámorským. Změnilo se něco?
Je pravák, takže je to lepší. Můžu mu to dávat poslepu. Vždycky jsem hrával s pravákem. Také se nemusím tak vracet, protože Petr si to ubruslí sám.
