Jak velkým varováním byl debakl v generálce v Třinci, kde jste prohráli vysoko 4:9?
Nejvíc se obávám nebezpečí, aby mužstvo i lidi, kteří na hokej chodí, nepodlehli falešnému dojmu, že loni to bylo snadné. Druhé místo po základní části bylo krásné, ale spoustu bodů jsme vydřeli. Sedlo (Jakub Sedláček) měl fantastickou formu, dařily se nám nájezdy, možná jsme měli trošku štěstíčka. Snažíme se to z hráčů dostat, výsledek z Třince nám může v tomto směru pomoct. Znovu budeme muset každý bodík vydřít, proto si budu každého získaného bodu vážit.
Z hráčů můžete přehnaný optimismus dostat, ale očekávání veřejnosti změníte těžko.
Optimismus je správný, bylo by špatné nedávat si vyšší cíle. Ale je potřeba, aby to bylo tak akorát. Nejhorší je falešný pocit, že jsme velcí hráči. Soupeře jsme nedrtili, zápasy jsme vydřeli. Uspokojení není na místě. Musí nám vydržet maximální nasazení, které bývá přímo úměrné tomu, jak se hráči cítí. Jestli jsou ve stavu pohotovosti, či dokonce ohrožení.
Co tedy očekáváte od nové sezony?
Nemám rád vyhlašování cílů. Každý chce být co nejvýš, to je taky naše přání. Člověku to nedá a občas zalistuje v paměti. Mám fotky z titulové a následující finálové sezony, kdy jsem byl generálním manažerem a prožíval to. Každý by si to chtěl zopakovat. V lize je ale čtrnáct mančaftů. Základem je, aby se vám vyhýbala zranění. Na nejvyšší mety je potřeba i trochu štěstíčka. Znovu připomenu zlatou sezonu. Ve čtvrtfinále v Třinci za stavu 1:2 na zápasy vyrovnával Jarda Balaštík tři vteřiny před koncem. Vyhráli jsme na nájezdy, mančaft obrovsky narostl. To jsou detaily, které potřebujete. Lajnovat si předem, čeho docílíme, je proto složité. Pro mě je podstatné, aby hráči na ledě udělali maximum.
Koho vůbec považujete za favorita extraligy?
Nevidím v soutěži slabší mužstvo nebo někoho, o kom by se dalo říct, že bude outsiderem.Na druhou stranu tady není ani mančaft, který by se nedal porazit. Liga bude vyrovnaná, kandidátů na nejvyšší příčky je víc.
Zlínský kádr se téměř nezměnil, pouze Kristka v roli druhého centra vyměnil Sýkora. Považujete to za výhodu, nebo byste si dokázal představit větší zásah do sestavy?
Dokázal bych si to představit. Nebylo nereálné přivítat velké posily Rachůnka nebo Čajánka, takové hráče bych uvítal. Ale doba je těžká, nemůžeme mít, na koho si ukážeme. A brát někoho jenom proto, abychom si udělali čárku, není dobré. Navíc všichni hráči měli platné smlouvy, a pokud chcete někoho vzít, jiného musíte udat jinam nebo ho platit. V poslední řadě nás musí zajímat, kdo tady bude hrát za pár roků. Naši junioři loni vyhráli titul, měli by dostat šanci. Pro mě by bylo jednoduché říct "sežeňte dvacet třicet milionů, já si vyberu hráče". Ale nemám ve zvyku tvrdit, že s nějakým mančaftem se nedá hrát, že musíme vyměnit deset hráčů.
Takže žádná negativa v minimální obměně kádru nevidíte?
Za ideální stav považuju, když se vymění dva až čtyři hráči. Ostatní zavětří, že se něco hýbe, že nemají jistý flek. Ale pokud na to kluci nebudou hřešit, můžou těžit z toho, že se znají a ví, co mají čekat. Takže to má výhody i nevýhody a teprve čas ukáže, jak se to projeví. Pokud by někteří usnuli na vavřínech, je na nás, abychom se tím zabývali a zareagovali.
Je tu ještě jeden faktor. Pro zlínský úspěch bylo vždy důležité, aby posila zapadla do zdejší party, že?
Kostru řadu let tvoří Hamrlík, Balaštík a Leška. Kolem nich se to nabaluje. Například Blaťák před lety vyloženě vyrostl kolem Hamrlíka. A tak by to mělo být, že zkušenější si vychovají následovníky, kteří to postupně zase předávají dál. Duch týmu by měl zůstat. Nemyslím si, že bychom měli být manažerským týmem. Nejlepší, jako si mohl dovolit svého času Vsetín, neposbíráme. Ty nám vyzobou jiní. Měla by se razit cesta kolektivu místních kluků, které vhodně doplníme.
Už jste naznačil, že v juniorských kategoriích máte spoustu talentů. Kdo z nich se může v nejbližší době prosadit do prvního týmu?
Máme hodně šikovných hráčů, a pokud bychom sestavu zaplácali nějakými cestovateli, místo bychom jim vzali. Velice dobře se jeví brankář Libor Kašík, který měl na titulu obrovskou zásluhu. V obraně máme větší počet nadějných hráčů. Pokud dostanou prostor, můžou tady dlouhou dobu hrát. Připomíná mi to dobu, kdy jsem byl poprvé u áčka. Tehdy začínali Žižka, Rachůnek nebo Blaťák. Jejich nasazení se časem ukázalo jako dobrý krok. Nyní máme podobnou skupinu, která by mohla být obdobou toho, co bylo tenkrát. V útoku je to Petr Holík, který se i přes drobnější postavu jevil v přípravných zápasech dobře. V souboji s Třincem jel čtyři nájezdy, získal si sympatie fanoušků.
Cítíte, že mladíci, kterým jste dal šanci,mají větší motivaci?
Určitě. Je to povzbuzení. Bavil jsem se o tom s (trenérem juniorů) Jirkou Šolcem. Na klucích, kteří dostali šanci nebo s námi trénovali, je vidět, že se posouvají dál. Tak by to mělo být.
Při svém prvním zlínském angažmá jste dal šanci kompletní juniorské pětici Rachůnek, Žižka, Balaštík, Vala, Ambruz, která ve stejném složení jela na mistrovství světa dvacetiletých. Může se něco podobného opakovat?
To byla výjimečná situace, výjimečná pětka. Ale zároveň ideální stav, jak bych si představoval čtvrtou pětku. Třeba nehraje pravidelně, ale pak vletí na led, začne to bourat na potkání a soupeř, který je zvyklý na nějaké tempo, se nestačí divit. Jen se k tomu musíme znovu dopracovat. Nevím proč, ale poslední dobou se nám rodí drobnější hráči. (úsměv)
