"Jsem rád, že jsem si stihl s Larrym ještě zahrát," vyznal se věkem ještě junior Patrik Urbanec. "Už jsi moc času neměl," usmál se Hamrlík, který v květnu oslaví kulaté čtyřicátiny.
Patriku. Tipnete si, jestli bude Martin hrát ještě příští sezonu?
Urbanec: Doufám, že ano.
Hamrlík: Kluci mě přemlouvají. Vedle mě sedí Zámek (Zámorský) a ten do mě hustí pořád. Uvidíme po sezoně.
Jak spolu vycházíte?
Hamrlík: Poznali jsme se až tady a jediné, co nás zatím spojuje, je, že jsme z Malenovic. Paca patří mezi mladé a ti komunikují spolu. Ale jinak vycházíme v pohodě.
Urbanec: Larryho znám od vidění déle. Před každým tréninkem poslouchám, co povídá. Jinak se ale bavím s mladšími.
Máte nějaké společné téma?
Hamrlík: Sem tam, když se něco nahodí. Jsou to ale spíše kraviny. Paca dělá ještě školu a čas tráví úplně jinak než já, mám rodinu. Jsem někde jinde. On si to může užívat plnými doušky.
Víte, Patriku, kolik má Martin dětí?
Urbanec: Dvě. Vím, kolik mají kluci dětí, protože většinou chodí po zápasech do kabiny.
V týmu je čtrnáct hráčů ve věku 22 let a méně. Martine, mládnete mezi nimi?
Hamrlík: Povídal jsem si o tom nedávno s manželkou. Když vypadnu ze zimáku, tak nejdu do Jabka, kam chodí teenageři jako Paca. Nešel bych se za nimi bavit jak v kabině, protože by mi asi řekli: "Ty vole, běž do hrobu. Co blbneš. Vždyť máš blízko do důchodu." Mimo zimák mám známé mezi svými vrstevníky nebo staršími.
Mají mladí hráči před staršími v kabině respekt?
Urbanec: Já ho mám. Když mi něco poradí, tak se to snažím dodržet.
Hamrlík: Cítím ho. Všichni mladí jsou slušně vychovaní. Kolikrát bych byl rád, kdyby si na mě něco dovolili. Takhle si spíš já rýpu do nich. Jsou vhodný terč na hodně témat. Třeba tady tihle dva. To jsou Pat a Mat (ukazuje na dvojici Honejsek, Kotvan, která odchází ze stadionu).
Jak se změnil vztah staří-mladí od té doby, co jste začínal?
Hamrlík: Dříve to byla spíše vojna. Dělalo se přijímání. Napustila se třeba voda do bazénu na výšku jedné kachličky a musel jsi skočit placáka ze dvou metrů. Udělal bys to, Paco?
Urbanec: Asi jo, kdybych musel.Ale určitě by se mi nechtělo.
Hamrlík: Doba je jinde. Staří se dříve nesměli na tréninku dohrát. Na starého gólmana se nemohlo vystřelit nahoru nebo ho trefit. Pamatuji si, že jsem jednou vypálil na Blažka nahoru. Odjel jsem do rohu a najednou rána zezadu. Bláža o moje záda zlomil brankářku, že jsem ho trefil do hlavy.
Urbanec: Zpočátku jsem do starších kluků na tréninku tolik nechodil. Ale teď už je play-off a snažím se hrát jako v zápase.
Co byste si jeden od druhého vzali?
Hamrlík: Roky. A v těch jeho letech bruslení.
Urbanec: Chtěl bych Larryho klid.Přihrávky. Ty mi moc nejdou. A také střelu. Trefí, co chce.
Hamrlík: Taky jsi chtěl moje auto.(smích)
Štvou vás něčím mladí nebo naopak starší hráči?
Hamrlík: Nejvíce tím, jak jsou vitální. Na ledě se těžko chytají. Mají energii, nezastavíš je.
Urbanec: Zatím ničím. Ani srandu si ze mě moc nedělají.
Neříkejte, že Martin vás ničím nedostal?
Hamrlík: Ještě ne. Sedí z mého zorného úhlu.
Urbanec: Nejsem naštěstí tak na raně. (úsměv)
