A třicetiletý útočník Bostonu říká: „Pořád se řadíme mezi světové velmoci a ani v blízké budoucnosti se na tom nic nezmění.“
Český hokej je přitom v posledních letech objektivně na ústupu a čelí kritice, byť třeba reprezentace na nedávném Světovém poháru vyloženě nepropadla. Z čeho vychází váš pozitivní pohled?
Je pravda, že Kanadu v současné době asi porážet nebudeme, to ale platí i pro ostatní. Hlavní podle mě je, že na mistrovství světa máme šanci získat zlato každý rok. Budoucnost vidím fakt dobře, protože v NHL máme docela dost hráčů a moje generace, které je kolem třiceti let, má před sebou ještě pár let kariéry. Vezměte si navíc, že gólmany máme výborné, existuje i mladší generace, do níž spadá třeba můj spoluhráč David Pastrňák. Věřte mi, že český hokej bude pořád na špici. Snad to prokážeme na větších akcích, jako je Světový pohár nebo olympiáda.
Opravdu si myslíte, že je v NHL hodně mladých hráčů? Mně spíš přijde, že jich v posledních letech ubývá.
Já myslím, že kvalitních hráčů máme v NHL dost. Mezi mladé považuju třeba i Ondru Paláta.
Ten ovšem patří spíš do střední generace, nemyslíte?
Ano, vyloženě mladých kluků tolik není, ale lidi si musí uvědomit, že v seniorském týmu reprezentace se věkové generace smíchají. Když budeme mít jednoho dobrého hráče z každého ročníku, tak je to v pohodě. A není třeba panika, ani když se v následujících třech letech neobjeví nikdo nový, protože potom můžou přijít dva talenty najednou. V tomhle bych problém neviděl.
Kam byste zařadil Česko ve světové hierarchii?
Kanada je na prvním místě, to je jasné. Pak je dlouhá mezera a následují týmy jako Rusko, Švédsko a na sto procent také Česko. V zámoří nás před Světovým pohárem odsoudili, přitom můžeme hrát kdykoli vyrovnaný zápas s Rusy, Švédy i Finy.
Čím to podle vás je, že za mořem berou české hokejisty tak špatně?
Při hodnocení nám ublížila obrana, v níž jsme neměli ani jednoho beka, který v nějakém týmu NHL hraje klíčovou úlohu. Kluci ale ukázali, že se dá hrát a vyhrát i bez nich. Na druhou stranu je pravda, že nám vzadu chyběl borec jako třeba Duncan Keith nebo Erik Karlsson.
Sám jste na Světovém poháru chyběl kvůli nedoléčené kyčli. Jak jste turnaj prožíval?
Sledoval jsem ho v televizi, tady v Americe je to velká věc. Nebylo příjemné sedět doma, protože jsem chtěl v Torontu být a pomoct, ale s ohledem na budoucnost své kariéry se bohužel nedalo nic jiného dělat.
Fanoušci probírali, jaké by to na Světovém poháru bylo, kdybyste tam byl vy, Radko Gudas a Tomáš Hertl. Váš názor?
S námi třemi bychom měli větší šanci uspět, to stoprocentně. Na druhou stranu tím neříkám, že bychom určitě uspěli. Nevím, jak by to dopadlo.
Líbily se vám výkony českého týmu?
Koukal jsem už na přípravu s Ruskem a Severní Amerikou. Kluci hráli fakt dobře, stejné to bylo proti Evropě a Američanům. Bohužel jsme měli hned na začátku Kanadu, v tom zápase klukům trošičku spadlo sebevědomí. Nepřidaly tomu ani ty názory zámořských médií, která nás odepisovala. No a vidíte: i tak nakonec stačilo štěstí v zápase s Evropou a byli jsme v semifinále. Proti Švédům bychom v něm měli šanci. Je to jenom o jednom zápase, bohužel to nevyšlo.
Co se musí změnit, aby Česko stáhlo obrovský náskok Kanady a dalších zemí?
Je to nedostatkem hráčů, v Kanadě hraje hokej každý. V Česku už na to kluci kašlou a sedí radši u počítače. Navíc Kanada má v NHL spoustu hráčů, kteří hrají stejným systémem. V Evropě je to jiné.
Pomohlo by, kdyby se v Evropě sjednotila velikost hřišť?
Souhlasím s trenérem Jandačem, který by je všude zmenšil. Ať je hokejová hra na celém světě stejná. Pak by to bylo trošku vyrovnanější.
Čeká vás další sezona v Bostonu, kde dlouhodobě patříte k lídrům. Vaše role se nemění, viďte?
Jo, je to stejné. Dva roky jsme neudělali play-off a je na nás, na starších hráčích, abychom to změnili.
Je v Bostonu cítit nervozita a tlak, aby se uspělo?
Loňský rok je tu braný jako neúspěch, ale lidi se už těší na novou sezonu. Když budeme vyhrávat, tak každý zapomene na minulost.
Jak se s tlakem a očekáváním vyrovnáváte vy osobně? Určitě na vás musí být vyvíjený, protože máte dobrou smlouvu, hrajete v první lajně...
Někdy se daří, někdy ne. V dnešní době internetu a sociálních sítí je to jiné než před deseti lety. Ale s tím se musí každý hokejista vyrovnat. Jediné, co můžete dělat, je soustředit se na svůj výkon. Věci okolo se nesmějí vnímat, musíte vypnout.
Jste už zdravotně stoprocentně v pořádku?
Nebylo jednoduché se vrátit. Už nejsem nejmladší a takové zranění se léčí déle. Před sedmi lety jsem měl stejný problém a tentokrát to bylo pomalejší. Nebylo snadné dělat každý den rehabilitaci a do toho ještě posilovnu. Jsem rád, že je to za mnou.
Na druhou stranu jste měl víc času na malou dcerku, viďte?
První dva tři měsíce jsem toho měl strašně moc, rehabilitace s posilovnou zabrala víc času, než kdybych byl zdravý. Ale to se nedá nic dělat. I tak jsem si dcerku užil, v létě jsme oslavili rok v Česku s babičkou.
Malá už začíná mluvit?
Teď má čtrnáct měsíců a včera řekla první slovo. Řekla cookie. Chtěla nějakou sušenku. Tak se těším na další slova.
Plánujete, že na ni budete mluvit česky, aby se naučila oba jazyky?
Snažím se na ni mluvit česky co nejvíc. Manželka je Američanka, ale také chce, aby dcera hned od začátku uměla plynule oba jazyky a mohla mluvit i s mojí rodinou. Naši se snaží učit anglicky, ale pořád to není úplně plynulé.
Manželka se také učí česká slovíčka?
Když jsem hrál při výluce v Pardubicích, tak se za těch pár měsíců naučila docela dost. Už si mohla objednat sama v restauraci, ale to je pár let zpátky, takže všechno zapomněla. Když se naučí malá, tak to bude stačit.
