Vyrovnanou bitvu hranou ve strhujícím tempu musely rozhodnout samostatné nájezdy. Jaká škoda, dvacetiminutové prodloužení přineslo nádherný hokej.
Hvězdný švédský gólman Henrik Lundqvist vychytal všechny zámořské střelce a dovedl svůj tým k vysněnému poháru.
Dvojnásobní světoví šampioni museli unést porážku způsobem, který sami neuznávají. Však taky na pozápasové tiskové konferenci kanadský kouč trpce utrousil. „Seděli jsme po zápase v kabině a všichni jsme cítili, že jsme neprohráli zápas, ale pouze nezvládli nájezdy,“ vypálil bez váhání trenér Tampy.
Pak ale v značně klidnější formě dodal. „Dopředu jsme znali pravidla turnaje. Oba brankáři byli skvělí. Nakonec byl soupeř v dovednostní soutěži lepší a zaslouženě turnaj vyhrál.“
„Dovednostní soutěž“ - jak tahle dvě slova dráždí kanadskou hokejovou mysl.
Když legenda pláče
Jistě si všichni hokejoví fanoušci v Česku na olympijských hrách v v japonském Naganu ihned vybaví smutnou kanadskou legendu. Wayne Gretzky na kanadské střídačce s pohledem upřeným do neznáma, oči v slzách. Tak se loučil nejlepší hráč hokejové historie s myšlenkou na olympijské zlato.
Kanaďané právě prohráli v semifinále turnaje 1:2 po samostatných nájezdech s českým výběrem.
Známý komentátor a hrdý Kanaďan Don Cherry tedy v televizním studiu burácel: Je ostuda, že takový historický zápas se rozhodne v dovedností soutěži.
„Asi to je vzrušující pro diváky, ale není to sport,“ postěžoval si tehdy útočník Steve Yzerman.
Komu v Česku to ale tehdy vadilo...
I velký Gretzky po letech přiznal. “Nevím, jestli bych Haška překonal. Modlil jsem se, aby náš hráč vyrovnal a já mohl jít na řadu,” zavzpomínal Gretzky před třemi lety na olympiádě v Soči na rozhodující moment semifinálového utkání.
Slavná klička
Podobnou bolest poznali Kanaďané už o čtyři roky dříve. Znovu na olympijských hrách, tentokrát ale až v samotném finále turnaje v norském Lillehammeru.
Výběr země s javorovým listem na prsou, ještě bez hvězd z NHL, ve finále podlehl Švédům 2:3 po samostatných nájezdech. V rozhodující moment se k puku postavil švédský mladík s modrou přilbou značky Jofa na hlavě a překonal troufalým kouskem kanadského brankáře Coreyho Hirsche.
Od té doby tomuto zakončení nikdo neřekne jinak než „Forsbergova klička“. Na počest hvězdného Švéda Petera Fosberga, který tehdy ještě jako dvacetiletý rozesmutnil kanadský tým.
Aspoň malá “nájezdová pomsta” přišla jen o necelé tři měsíce později. Na mistrovství světa v Itálii ve finále Kanaďané zdolali silné Finy 2:1 právě neoblíbeným způsobem.
V šesté sérii rozhodl hvězdný střelec Luc Robitaille a zajistil Kanadě titul světových šampionů po dlouhém třiatřicetiletém půstu.
2017: Dvě bolestivé prohry
“Štve nás to. Prohrát, zvlášť na nájezdy, bolí,” říkal ihned po nedělním finále kanadský útočník Mitch Marner - jeden z neúspěšných kanadských exekutorů.
I on v rozhovoru pro kanadskou televizi TSN musel potlačovat zklamání.
Zvlášť když jeho mladší krajané v lednu na mistrovství světu juniorů prohráli s rivaly z Ameriky stejným způsobem - zase na nájezdy.
“Není to nejlepší způsob, jak rozhodnout finálový zápas, ale IIHF má svoje pravidla a ty se musíme respektovat,” zhodnotil finálový výsledek bývalý skvělý útočník a komentátor stanice TSN Ray Ferraro.
K jedné změně však IIHF od příštího šampionátu sáhne. Prodloužení v play-off zápasech se bude hrát ve čtyřech na obou stranách.
I tak si Kanaďané jen těžko nájezdy zamilují.
