Ač dvacetiletý útočník po životní sezoně zatím nemá v NHL novou smlouvu, riskuje zranění i budoucí „chudobu“, kouče národního týmu stejně svým rozhodnutím přiletět na mistrovství světa nepřekvapil.
„Pasta je radostné dítě, kterého hokej dělá šťastným.“ I díky jeho kývnutí jsou Češi před pátečním startem šampionátu zaliti optimismem. Z týmu vyzařuje síla i soudržnost. Jandač se však drží při zemi: „Na papíře můžete mít hvězdná jména, ale na ledě pak nemusíte být nejlepší.“
Sám to zažil před sedmi lety, kdy jako asistent Vladimíra Růžičky v Německu prožil zlaté tažení s partou podceňovaných. I třeba loni, kdy pomáhal Vladimíru Vůjtkovi. Teď je ale na šampionátu poprvé v roli hlavního kouče.
Bude to tedy jiné?
Ano, v tom, že je odpovědnost na mně. Jinak změnu necítím. S asistenty si hodně dělíme práci, což fungovalo už loni s Vláďou Vůjtkem i během Světového poháru. Já chci, aby do toho kluci byli zataženi, ne aby tam byl člověk jen podržtaška. Dneska to ani jinak nejde.
Proč?
Zápasy jdou v rychlém sledu. Je potřeba se připravit na soupeře, mít oponentní hlas, co udělat se sestavou. Které hráče dát do přesilovky, oslabení. Musíte pozorovat soupeře, vymyslet na něj taktiku. Třeba Rusáci mají tři asistenty generálního manažera, dva videokouče. Mezinárodní úroveň to vyžaduje.
Trenér Vůjtek tvrdí, že váš tým je mnohem silnější než loni.
Nerad spekuluji. Na papíře můžete mít hvězdná jména, ale na ledě pak nejlepší být nemusíte. A pak může být tým, který tam jede bez nějakého velkého očekávání, jako loni. Měli jsme 14 nováčků, ale povedl se nám začátek a dostali jsme se na vítěznou vlnu. Hráči se uklidnili. Zjistili, že díru do zadku mají všichni stejnou, že se nemusí bát velkých jmen. Pro mě je teď nejdůležitější „sesbírat“ ty nejlepší hráče. Dát je vedle sebe a herně to učesat.
Co říkáte na optimismus fanoušků, který přinesla nominace i turnaj v Českých Budějovicích?
Nesleduji sociální sítě, takže se od toho umím oprostit. Neznám reakce fanoušků. Ale je to každý rok stejné – máte hráče, pro které je nároďák srdcová záležitost, a když to trošku jde, jedou. Pak jsou hráči, pro které je hokej hlavně byznys, živí je. Všechno podřídí kariéře, a tak se rozhodnou, že bez smlouvy nejedou. My to respektujeme, je to tak i v jiných zemích. Ale jsme rádi, že pořád máme kluky, na které se můžeme spolehnout. Z těch mladších je to právě Pastrňák.
Překvapil vás?
Až tak ne. To je kluk, který má hokej strašně rád. Volal jsem mu před play-off: Pasta, pojedeš, když vypadnete? On tou svou ostravštinou, že se člověk soustředí, aby mu vůbec rozuměl, řekne: Přece na to nebudu čumět z gauče. Já tedy: Ale nemáš smlouvu! No, to bude takové... Ale jo, slyším. Každého hráče zastupuje agentura, něco mu říká, vysvětluje rizika. To riziko je i u Davida. Čeká ho podpis nové, velké smlouvy a na šampionátu se může stát cokoliv. Sice ho pojistíme, ale jsou tam úskalí. Agent je člověk, který něco doporučuje, hráče někam vede. Ale hokejista je svobodný člověk, který se rozhoduje podle svého svědomí. To Pasta udělal.
Sympatické.
Vím, jaký je. Je to radostné dítě, kterého hokej dělá šťastným. Ta věta o gauči k němu přesně sedí. Ale otázky, které často dostávám, jestli hráči jedou, nebo ne, by měly směřovat přímo k nim. Já za ně nerozhoduji. Přemlouvat nikoho nechceme. Buď chci jet, nebo ne.
Zeptám se na jiného mladíka z NHL. Pavel Zacha neprošel lékařskou prohlídkou, proto nejede. Jenže informaci jste nedostali od něj, jelikož nebral telefony.
Rozhodně to od něj není správná cesta, jak komunikovat. Mrzí nás to, ale odsuzovat ho nechceme. Nevíme, jaké měl důvody. Nicméně myslím, že ten kluk má svůj život, svoji kariéru před sebou a musí se rozhodovat sám. Způsob komunikace musí volit jinak. Oslovil ho národní tým, oslovil ho s předstihem a několika lidmi. Proto mě mrzí ty doprovodné reakce jeho otce. Já jeho blog nesleduji, ani nechci, on je taková kontroverzní postava. Nicméně se ke mně dostalo, že psal, že jsme ho nechtěli. Není to pravda. Ten kluk buď chce jet a udělá pro to všechno, anebo ne. Neřekl nám, že by mu něco bylo, a najednou se po prohlídce všechno změnilo. Ale že jí neprošel, jsme se dozvěděli od generálního manažera New Jersey. On nám nezvedal telefon.
Nepřemýšlel jste o diplomatičtější odpovědi? Že byste prostě jen řekl: Zacha neprošel prohlídkou, nejede. Díky příjmení má v tuzemsku hodně antifandů.
Proč? Řekl jsem pravdu a odpovídal poctivě na otázky novinářů. Proč bych kryl Pavla Zachu v jeho nesprávné volbě komunikace? Stejně se mi nelíbilo, jak se vyjádřil před pár týdny Andrej Nestrašil, že ho nikdo nesleduje, nikdo s ním nemluví. To vůbec není pravda. Nemám důvod něco extra tajit, mlžit. Chci být transparentní vůči veřejnosti. Pokud budu volit diplomatická slova, budete mě mít za alibistu. Ale i tak jsme se rozhodli, že ohledně doplňování týmu to do budoucna bude mít na starosti pouze jedna osoba. Ne dvě tři jako letos.
Manažer Martin Ručinský?
Ano. Aby nedocházelo k podobným kauzám. Komu Pavel Zacha zvedl telefon, komu ne... Bylo to pro nás ubíjející. My chceme jen vědět: Jedeš, nejedeš. Jestliže se s hráčem nemůžeme spojit, považuji to za nefér. Nestalo se, aby někdo z oslovených kluků nereagoval. Včetně Jaromíra Jágra, a to je sakra jiný hráč! Zavolal, řekl, co a jak. Je vychovaný, vycepovaný. Od Pavla to nebyla správná volba. Ale odsuzovat ho nechci. Je to jeden z mála našich mladých hráčů, co hrají NHL. Jen by měl změnit styl komunikace.
Další hráč – Tomáš Plekanec.
Ten neváhá. Je takový, všichni to víme. Ale doba se posunula, je jiná. Další roky to bude stejné, zase budeme řešit, kdo je zdravý, kdo ne... Nechci kluky pranýřovat, je to jejich věc. Ale když přijedou na turnaj nejlepší hráči světa, my je potřebujeme taktéž, abychom měli šanci. Nejde jen o kluky z NHL. My můžeme uhrát vynikající výsledek i s hráči z Evropy, nechci je házet někam pod palubu.
Jak berete rodinné důvody?
Jsou samozřejmě vážné rodinné důvody. Ale jinak hráčům odpovídám: Děláte řemeslo, které je časově omezené. Kolikrát se na takový turnaj ještě podíváte? Zato manželek a dětí si užijete ještě dost. Sám to beru taky tak.
I s přípravou jste až na pár dní skoro tři měsíce z domu.
Ale to je moje práce. V průběhu sezony jsem si rodiny užil dost, oproti klubovým štacím jsem se nadechl. Ale když se někdo na tuhle branži dá, tak nejde, aby upřednostňoval rodinu před turnaji.
Co čtrnáctiletý syn, pořád radí?
Zajímá se o to, žije tím. S každým rokem se jeho rozum a vnímání posouvá dál. Má hodně informací. Sleduje NHL, ve které má velký přehled. Takže čas od času kibicuje.
Jak?
Když mám energii, jsem schopen se s ním o tom bavit. Někdy ho ale nechám vypovídat a jsem myšlenkově jinde. Občas je to plodná diskuse. Často je v tom přímém přenosu, když telefonuju. Když se dozvěděl, že jede Plekanec, radostí zapumpoval pěstí. U Pastrňáka také.
Ale aby to hned nedal na Twitter.
V tom má se ségrou-dvojčetem jasné instrukce. To by spíš propálila ta desetiletá dcera.
Zpět k hokeji. Vy jste se v posledních letech snažil – i kvůli olympiádě – zabudovat nové tváře. Daří se to, ale nakolik se ve vás pere, že takoví beci jako Šimek, Jeřábek odcházejí do NHL?
Z té cesty nemůžu sejít. Pokud je hráč dobrý, má všechny předpoklady pro reprezentaci, musím ho pozvat. Ano, třeba na turnaje Euro Hockey Tour je nebereme, boucháme jiné, aby získali mezinárodní zkušenosti a posunulo je to dál. Musím objevovat další a další hráče. I kvůli zraněním potřebuji mít portfolio hráčů širší, ne celou sezonu hrát na sedm osm obránců. Když ale přijdou vrcholné turnaje, musíme vzít nejlepší hráče, kteří jsou momentálně k dispozici, bez jakýchkoliv kalkulací, kdo může na olympiádu. Potřebujeme ten nejlepší možný tým.
NHL se zajímala o brankáře Furcha (zůstává v Omsku), útočníka Kämpfa. Jste optimista, že tam počet českých hráčů poroste?
Ano. NHL je nejkvalitnější i nejtěžší soutěž světa. Hráči, co tam jsou, výkonnostně rostou. Jsem rád, pokud jim národní tým do NHL pomůže. V reprezentaci hrají těžké zápasy a pokud v nich obstojí, nabídky z NHL dostanou. Druhá věc je, že když podepíšou smlouvu, musí tam hrát. Aby to nebyl případ Daniela Přibyla, který zůstává na farmě, a pokud se do NHL nepodívá, může to pro něj být kontraproduktivní. Zároveň chápu, že to zkusit musí. NHL je sen, a když hráči ten krok neudělají, mohli by toho litovat. Ale když nebudou hrát nahoře, výkonnostně se zastaví nebo i spadnou. To když se v NHL zadrápnou, růst tam je. Přál bych si ale jednu věc: pokud jim nároďák otevřel cestu a přijde pozvánka, aby nám pomohli, ať před námi nezavírají dveře.
