Pátrat po čemkoliv pozitivním je před pondělním, druhým zápasem na Světovém poháru proti Týmu Evropy (21.00, ČT sport) ztrátou času, neboť cokoliv dobrého - snad vyjma gólmana - prostě v mači s Kanadou nebylo.
Byl to propadák, možná až směšný, ve kterém soupeř ukázal zdrcující sílu. I kouč Josef Jandač uznal: „Na ledě bylo jen jedno mužstvo a my zaostávali ve všem. Nedokázali jsme se ani naštvat.“
Ukázalo se, že můžete mít široký realizační tým, sledovat videa, připravovat se do detailů zleva zprava, jenže reálný obraz kanadského a českého hokeje je propastně odlišný.
Že drtivá většina hráčů Kanady je zvyklá na pozice lídrů, zatímco těm českým často v NHL patří podřadnější role.
„A proti Evropě to nebude o moc jednodušší, než to bylo s Kanadou. Jenže pokud chceme zůstat v turnaji, musíme něco uhrát,“ říká útočník Tomáš Plekanec.
Případná pondělní prohra znamená z 99,9 procenta konec už v základní skupině.
Co ukázal zápas s Kanadou o jednotlivých složkách týmu?
Brankář. Na Neuvirtha letělo 50 střel, což je druhý nejvyšší počet v historii Světových pohárů. Víc (56) jich vypálili jen Češi před 12 lety proti Německu. Neuvirth jich 44 chytil, měl i pár hvězdných zákroků, přesto trenéři uvažovali, jestli ho nevystřídají.
Když se jim dostalo ujištění, že se cítí dobře, nechali ho v brance. Otázkou je, zda by případné střídání nebylo impulzem. Zda by se tým neprobral z letargie.
„Kanaďané mi pořád stínili před bránou a v tom byl velký rozdíl. Price viděl skoro všechny puky, já tak polovinu. Dostat šest gólů je dost, přesto je to dobrá zkušenost, která mi pomůže dál v kariéře,“ řekl Michal Neuvirth. A přesně pojmenoval jeden ze zásadních rozdílů.
Michal Neuvirth v brance českého národního týmu zasahuje v utkání proti Rusku.
Ač si trenéři před turnajem chválili hru v předbrankovém prostoru, v sobotu se vytratila. Zato soupeř chodil do brankoviště, otravoval Neuvirtha, díky němuž dal i první gól. Stavěl před něj neprůhledný val. Působil hladověji, odhodlaněji. Češi byli bez chuti.
Příděl od Kanady si vynutí změnu v brance, proti Týmu Evropy trenéři nasadí Petra Mrázka.
Obrana. Tohle zámořským prognostikům vyšlo, když před turnajem tvrdili, že v defenzivě se skrývá největší česká rezerva vůči světu. Beci nestíhali, chybovali, kanadský forčekink je dostával pod tlak. Michal Kempný, jedna z opor a muž, kterého čeká debut v NHL, stvořil zásadní chybu při třetím gólu. „To byl hřebík do rakve,“ řekl Jandač. „Pak šly hlavy dolů.“
Tým selhal v pohybu. Nebruslil, pak obránci jen těžko mohli posílat kolmice na volné útočníky. Mnohdy se snažili zoufale zbavit puku, rezignovali na kreativitu.
„Chodili po nás a my se nedostali z třetiny. Pod tlakem jsme jen odpalovali puky od sebe. Házeli je po prknech ven, oni to zachytávali,“ přiznal bek Michal Jordán.
Bruslení je přitom základ dnešního hokeje. Bez něj nenapadáte, dáváte prostor soupeři v poklidu tvořit, působíte odevzdaně.
Útok. Hra začíná vhazováním a Češi - i přes zkušenosti Plekance či Hanzala - vyhráli jen zhruba každé třetí. To je málo. Potom těžko získávali puk a dostávali se do hry, naopak se hned museli bránit. Druhý gól padl právě po prohraném buly.
Český kapitán Tomáš Plekanec přepadává přes kanadského soupeře Vlasice.
A ještě přesilovky. Ač jich Češi měli víc než Kanada, byla to bída bez jediné šance. Žádný zámek, po kterém by soupeř alespoň lapal po dechu. Naopak Kanada využila dvě početní výhody ze tří! Právě v přesilovkách citelně chybí zraněný David Krejčí, jejich plánovaný mozek a dirigent. Stejně tak tým postrádá schopného ostřelovače.
Přece je tu jedno pozitivum. Tým na setkání hokejových hvězd ještě nekončí. Však i útočník Jakub Voráček říká: „Šli jsme do turnaje s tím, že ve skupině musíme vyhrát dva zápasy, a dva zápasy máme pořád ještě před sebou.“ Mají na to? Nebo je to jen chlácholení?
