Právě on zařídil v šestém finále extraligy pro Pardubice trefu, která znamenala zisk mistrovského titulu. Všechno trápení je tak rázem zapomenuto.
"Je to prostě k neuvěření. První gól sezony, ještě k tomu rozhodující a v posledním zápase sezony. Nádhera," rozplýval se Benák. Na hlavě měl naraženou mistrovskou čepici a v koutku kabiny si s úsměvem vychutnával křepčení spoluhráčů.
Pardubický titul |
On sám se do bujařejších oslav nepouštěl. Alespoň tedy před novináři a fotografy. "Ale nebojte, užiju si to nevídaně. Jeden titul už jsem získal ve švýcarském Davosu, ale tehdy jsme čekali prvního potomka a já spěchal domů. Teď to bude krásný a naplno," sliboval chvíli po zápase.
V něm se prosadil prudkou střelou zprava na začátku druhé třetiny. V době, kdy měla paradoxně navrch Kometa. "Měli obrovský tlak a my velké štěstí. Brankář Růžička tam všechno pochytal a Erat měl smůlu, že trefil břevno," uznal Benák.
Nikdy to nebyl žádný velký střelec, za posledních pět sezon dal mimo ten čtvrteční jen patnáct gólů, ovšem tak dlouhé čekání je neobvyklé. Pro hráče znamená především mor na psychiku.
"Spoluhráči mi to naštěstí moc nepřipomínali, ti na mě byli hodní. To spíš novináři mi to pořád předhazovali. To čekání bylo strašně dlouhý, měl jsem to celou sezonu v hlavě, proto si ten pocit nesmírně užívám," vykládal třiatřicetiletý bek.
"Myslím, že se mi to trápení nakonec vyplatilo, protože to byla životní rána. Budu si pamatovat svůj první gól v extralize a pak tenhle, protože znamenal titul."
