Jak těžké bylo vstřebat semifinálovou porážku a soustředit se na zápas o bronz?
Nebylo jednoduché se připravit. Já osobně můžu říct, že jsem si šel po zápase se Švédy lehnout v půl osmé a spal jsem až do jedné hodiny do odpoledne. Takhle unavený už jsem dlouho nebyl. Je vidět, že když se daří a vyhrává se, tak se jede na vítězné notě... A pak to najednou skončilo. To bylo, jak kdyby na mě spadl vagón.
Vy hodně dáváte na své pocity. Jaké byly před posledním zápasem?
Věděl jsem, že obě strany budou utahané. A i když by to nebyla pravda, tak je důležité si to říkat - že Rusáci na tom nejsou o nic líp.
Bitva o bronzčtěte o duelu s Ruskem |
S čím jste šli do zápasu?
Hlavně jsme si říkali, abychom to moc neotevřeli... A vidíte to: za prvních deset minut skóre dva dva. Já myslel, že to bude snad bude 12:12! Hráli jsme s nimi otevřený hokej, což jsme si díkybohu rychle uvědomili a začali k tomu přistupovat úplně jinak.
Čekali jste, že na vás Rusové takhle vlétnou?
Každý zápas je jiný. Američané na nás vletěli, my to ustáli a vyhráli jsme. Švédové po nás naopak tolik nešli, ale měli daleko víc sil ve druhé půlce zápasu. Rusáci na nás vlítli, ale ke konci odcházeli. Není jednoduché to udržet v takovém tempu.
Dá se říct, že jste je přehráli taktikou? Chytrou hrou?
Ono to ze začátku moc chytré nebylo. S nimi hrát hokej moc nejde, na to oni čekají. Tam šlo o to hrát v jejich třetině, snažit se to vodit po koutech a ne nějakými křížnými nahrávkami posílat jejich ofenzivní útočníky do brejku. Což se nám prvních deset minut nedařilo, ale pak už celkem ano.
Čím to je, že vám to na Rusy jde tak dobře? Na turnaji jste je porazili dvakrát.
A předtím ještě jednou v Brně. To opravdu není jednoduché. Uvidíme, co na to řekne pan Holík.
Ovečkin? Podle jednoho turnaje se nedá soudit, jak je dobrý
Překvapilo vás, jak byl tentokrát zápas se sbornou férový?
Obě mužstva chtěla vyhrát. Nešlo o to, jestli někdo někoho přepere nebo zmlátí, ale o medaili. Ovšem jak Karel Rachůnek trefil Arťuchina, to byla rána turnaje. Tady vidíte, jak je ten Arťuchin silný. Když ho trefíte, tak prostě vyrazí sklo.
Zažral se vám po minulém zápase, kdy zranil dva hráče, hodně pod kůži?
Já myslím, že jsme to hráli chytře. Po buly jsme mu nedali čas, aby se rozjel. I když to nastřelili, tak jsme ho přidrželi, aby neměl rychlost. Proti němu hrát tělo na tělo nemůžeš, to je jasná věc. Musíš hrát chytře, zakřičet na sebe, pořád se dívat.
UZNÁNÍ SUPERHVĚZD: Alexander Ovečkin gratuluje Jaromíru Jágrovi
Co jste říkali Karlovi Rachůnkovi poté, co s ním praštil o hrazení?
My jsme se hlavně báli, aby ho neprobudil. To by nás tam pak vyházel všechny za plexisklo.
Ukázal Arťuchin, že je také výborný hráč?
To pozor! Klobouk dolů, jak hraje. S takovýmhle tělem když se dostane jeden na jednoho, tak ho nejde zastavit.
Zato superstřelec Ovečkin toho na turnaji moc nepředvedl. Čím to je?
Tady je vidět, že záleží na štěstí, na momentální formě. Podle jednoho turnaje se nedá soudit, jak dobrý je hráč. Ovečkina by měl každý uznávat, je to neskutečný kanonýr, dokázal to v prvních šesti letech a bude to dokazovat dál. Ale jak je vidět, na velkém hřišti se kluci z Evropy leckdy hokejistům z NHL vyrovnají.
Záleží, jestli MS posuzujeme podle výkonu, nebo umístění
Jak budete vzpomínat na tenhle bronzový tým?
Důležité je, co si budeme pamatovat my hráči, důležité je i to, co si budete pamatovat vy novináři a co si budou pamatovat fanoušci. Zlatá medaile je perfektní, na třetí místo si podle mě nikdo za pár let nevzpomene. Člověk si pamatuje jen vítěze. Ale na druhou stranu ten pocit, že jsme odehráli výborný šampionát a že tu byla bezvadná parta, nám nikdo nevezme. Až na semifinále se Švédy, kdy jsme to neunesli, to byl z naší strany vynikající turnaj.
Jste rád za bronz, nebo to berete spíš jako promarněnou semifinálovou šanci?
Určitě je škoda, že to není zlato, ale vyhrávat pořád nemůžeš. Díky bohu, že se nám to povedlo loni, kdy to nikdo nečekal. Možná kdybychom měli trochu toho loňského štěstí, tak by to bylo úplně jiné. Ale tady si to nemůžeš režírovat. Jsou životní situace, které přicházejí a odcházejí.
Na druhou stranu jste sehráli krásný turnaj, prohráli jste jediný zápas.
Záleží, podle čeho to budeme posuzovat. Jestli podle výkonu, nebo podle umístění. Každý má na to jiný názor. Jeden řekne: Já radši uvidím špatný hokej a zlato. A druhý: Já se budu dívat na krásný hokej a beru bronz. Někdo radši umístění, někdo dobrý pocit. Nejlepší je, když se to sejde v jednom. Ale takové mužstvo už není, taková byla snad leda ruská sborná v 80. letech. Věděla, že bude produkovat výborný hokej a ještě vyhraje.
Takže z Bratislavy odjíždíte s dobrým pocitem?
Já si myslím, že se to sešlo. Byla tu výborná parta a hráči z Ameriky tu byli vynikající. Těžko budeme mít příště tak dobrý mančaft, těžko ze Stanley Cupu vypadnou mužstva, kde jsou naši nejlepší hokejisté. New Jersey se poprvé nedostalo do play-off, Tomáš Plekanec vypadl s Montrealem, obránci, Marek Židlický, Michálkové... To se málokdy stane.
Na věku nezáleží. Proč bych neměl hrát dál?
Dal vám tenhle povedený turnaj chuť dál reprezentovat?
Já o těchhle věcech nepřemýšlím. Nejsem hráč, který bude říkat: To byl můj poslední turnaj, a pak to za rok brát zpátky. Uvidím, jak se budu cítit a jestli mě trenér vezme. Proč bych neměl hrát, když budu cítit, že můžu mužstvu pomoct? Já myslím, že na věku vůbec nezáleží.
Že skončíte v reprezentaci, jste přitom říkal už po světovém poháru v roce 1996. Před patnácti lety.
Já jsem ale zapomněl říct, na jakou dobu... Ne, vážně. Když jsi mladej, tak bereš každý neúspěch úplně jinak a víceméně přemýšlíš akorát o sobě. Neříkám, že je člověk namachrovanej, ale vidí akorát sám sebe. A když se nedaří, myslí si, že je konec světa.
A jak to berete teď?
Mám ohromnou radost, že jsme našimi výkony mohli rozdat radost lidem. To málokdo v životě pocítí, že může třeba na dva týdny změnit myšlení lidí, může jim dát zapomenout na problémy. A oni zase dají zapomenout nám. Je to taková výměna energií a úspěchu. Ale pak to najednou skončí, ty se probudíš a říkáš si: Co teď? A začíná zase nová etapa, příští rok to bude znovu směřovat k mistrovství světa.
Co znamená tahle nová etapa pro vás?
Nevím. Nic konkrétního zatím nemám a ani to víceméně moc neřeším. Co bude, bude. Já jsem byl vždycky hodně věřící a věřím, že cokoliv se stane, je pro moje dobro. Vždycky to tak bylo. Takže jestli teď zatím nemám žádné angažmá, je to možná to nejlepší, co se mi může stát.
Během turnaje jste ale jednal s manažery, v Bratislavě byl šéf Pittsburghu, Montrealu i Petrohradu, který o vás hodně stojí. Není už nová smlouva na spadnutí?
Já na to vůbec nespěchám. V životě jsem poznal, že pokud do toho jde člověk po hlavě a bez trpělivosti, tak to špatně dopadne. Musí tomu dát čas a ono si to cestu najde.
Co budete dělat v nejbližších dnech a týdnech?
Uvidím, možná pojedu do Paříže podívat se na české tenisty. A možná taky do Ostravy na Zlatou tretru. A pak si odpočinu. Případně si budu muset jet zabalit do Omsku. Mám toho ještě hodně. Ale teď bude spousta času.
