jeden z nejakransejsich titulu z meho pohledu....po 11 letech, bylo najednou neuveritelny, ze jsme vyvalcili mistra. turek byl jajko socha v brane, neuveritelnej..a lemon tree je pisnicka uz na vzdy spojena s timto mistrostvim:-)

Turek tenkrát chytal neuvěřitelně

Úspěch hráčská generace byl dán jednotným socialistickým systémem školství a sportovní výchovy. Soudržností mezi hráči a sounáležitostí k ČR. Jejich pokorou, skromností a potřebou oplatit společnosti důvěru a náklady. Individuální zisk a bohatství bylo hráčům neplánovaným bonusem.

Dnes jde pouze o abstraktní pojmy a profesionální sport je většinou prvoplánovitě nástrojem ve snaze se životně zajistit. Výsledky tomu odpovídají.

To je smutné, že si toto myslíte Sport byl v té době jedna z mála možnosti, jak se dostat za hranice a vydělat peníze!

Jinak Vídeň byla parádní

SUPER ČLÁNEK plný zajímavostí Asi taky proto, že ho nepsal p.Bereň

Na šampionátu v roce 1996 se zrodila i jedna legenda za mikrofonem - Robert Záruba. Postupem času se z něj stal nejpopulárnější český komentátor, který má oproti Bosákovi jednu velkou výhodu - mohl komentovat zlaté úspěchy.

Už nyní je to vlastně legenda, a to co představuje pro dnešní starší generaci Karol Polák, bude jednou znamenat Záruba pro tu mou.

Legenda je Tittelbach.

Socialismus vychoval ty nejlepší sportovce

Zvláštní, že nejvíc medailí sme měli nedávno v Londýně. Potažmo v Soči. Socialismus vytvářel maximálně tak systémovej doping.

Ta písnička sice byla hokejisty věnována Václavu Šaškovi, ale Kabát ji nazpíval právě o Klausovi (ikdyž to mohli myslet dost ironicky).

Pro mne je Vídeň spojená hlavně s písní Lemon Tree of Fools Garden (hit jara 1996 a nejčastěji přehrávaná píseň během MS).

Vzpomínám na mladého Davida Výborného pro mně tehdy neznámého Neckáře a zápas s USA, kdy jsme hned na začátku hráli oslabení a dali v něm 2 góly a gól Neckáře přes celé hřiště 2s před koncem na 5:0. A pak na vítězný gól Procházky a chvíli poté na 4:2 do prázdné od Kučery.

Ale dost bylo nostalgie, snad letos ukončíme to čekání na medaili a po 4. místech to cinkne, ale jsem lehce pesimistický.

A jak vidím, tak si to pamatuji blbě - Neckář dal gól na 6:1 Němcům ve čtvrtfinále.

Zatímco Nagano jsem sledoval programově, Vídeň šla trochu bokem. Po roce jsem se vrátil z Austrálie, pracoval vcelmi krátce v Českém týdeníku jako reportér, neměl jsem šajna o tom, že existuje nějaká kladenská blúlajn a v neděli na finále jsem nakonec skončil v redakci dodělávaje nějaký článek a dvě třetiny neviděl. Poslední však sledovala kompletně celá redakce, která se za stavu 2:2 u televize sešla. Asi dvě minuty před koncem povídá můj tehdejší šéf Míla Frýdl naprosto nevzrušeným hlasem - To vyhrajeme. Musím říci, že tu poslední minutu jsem si následně vychutnal až u zpětných záznamů a hlavně u střiháku Roberta Záruby, který ho snad ještě ten večer s podkresem od Queenů dal tuším do Branek bodů. Tehdy jsme tak řvali, že tu slavnou Vichnarovu větu nikdo neslyšel :-)

Rok 1996, to byla teda hodně drsná léčba Klausem - pád ekonomiky až někam na úroveň Mauritánie, úsporný balíčky a Rádživ Sinha. Krásné časy.

Jasně že vzpomínáme, na tohle se ani nedá nezapomenout

Už to tady někteří psali včera - dost už bylo Nagana. Už měli bychom měli taky začít hrát a nejenom pořád nostalgicky vzpomínat.

Na druhou stranu, jsou to úspěchy a neúspěchy z minulosti, ze kterých bychom se měli poučit.