S nadsázkou se dá zvolat: Ejhle, společná Evropa může fungovat! Zástupci jednotlivých národů jdou za stejným cílem, obětují se pro stejnou věc. Jejich vzájemný um se spojuje do účinné synergie.
Jistě, jde „jen“ o hokej. Ale stejně je dosavadní vystupování Týmu Evropy na Světovém poháru v Torontu příjemným překvapením.
„Mám z toho stále lepší a lepší pocit. A když se k tomu přidávají vítězství, roste v mužstvu i sebevědomí. Tohle všechno pomáhá k tomu, abychom měli pozitivní náladu,“ líčil slovenský obr Zdeno Chára.
Jeho úvodní trefa byla ukázkou toho, co zatím Evropany dotáhlo ke dvěma vítězstvím (3:0 nad USA a 3:2 v prodloužení nad Českem) - spojila důraz, zkušenost, chytrost. „Dostali jsme je pod tlak. Puk se přesouval z pravé strany na levou a pak jsem viděl, že před českou brankou nastala trochu dezorientace,“ popisoval Chára slovenským novinářům
A tak udělal to nejlepší, co mohl: „Gólman (Petr Mrázek) ztratil hokejku a zbylí čeští hráči nemohli tak rychle reagovat, proto jsem co nejrychleji vystřelil, abych využil situaci. Byla to jen otázka co nejrychlejší reakce na to, že soupeř nebyl zformovaný tak, jak by měl být.“
Od Cháry to bylo výtečné vyhodnocení. I v 37 letech byl pořád třetím nejvytíženějším bekem svého mužstva, na ledě strávil čas 19:50. Také on pomáhá vytvářet senzaci.
„Tahle parta zažila tři historické dny,“ vrací se kouč spojeného výběru Ralph Krueger k mimořádně povedenému startu Světového poháru. „Podle sázkových kanceláři jsme sem přijeli jako obrovský outsider, o to větší zábava to nyní je. Moji chlapci tohle nikdy nevnímali jako překážku. Celou dobu věřili, že mají šanci něco dokázat.“
Tým Evropy je velmi blízko postupu do semifinále. Stačí mu, aby kterýkoli ze tří zbývajících duelů ve skupině dopadl v jeho prospěch - a je hotovo. Už výhra Kanady nad USA v noci na středu by dodala jistotu. A byť by na to před pár dny sázel málokdo, tak platí, že by šlo o postup zasloužený.
„Určitě jsme nevyhráli jen díky štěstí. Když se podíváte na poměr střel v prvních dvou třetinách, zasloužili jsme si vyšší náskok,“ řekl Krueger o duelu s Českem. „Nikdo nám nevěřil, proto jsem na mužstvo hrozně hrdý. Trénuju 25 let, ale ještě nikdy jsem nezažil tým, který drží tak pospolu a hráči se v něm obětují jeden pro druhého. Jsme jednotní. A ještě jsme neskončili.“
Právě velezkušený Krueger zaslouží uznání za to, jak mužstvo poskládal.
Našel mu jasné lídry. V brance velmi jistého Jaroslava Haláka. V obraně nikoli Cháru, ale švýcarskou hvězdu NHL Romana Josiho - proti Česku odehrál mimořádný čas 28:06. V útoku pak kapitána Anžeho Kopitara, jenž poprvé v kariéře na mezinárodním turnaji dostal velmi kvalitní spoluhráče a jen potvrzuje svoji všestrannosti i schopnost strhnout ostatní.
„Slepenec“ ze Slováků, Švýcarů, Dánů, Němců, Nora, Francouze, Slovince či Rakušana je plný velmi dobrých hráčů, ale nebylo by úplně přesné činit z něj pod vlivem dvou výher rovnou soubor superstars.
Jde spíš o povedený mix. Krueger má nezpochybnitelná esa (Kopitar, Josi). Vybral zkušené borce, byť už mnozí z nich nejspíš mají vrchol kariéry za sebou (Gáborík, Hossa, Ehrhoff, Vanek). Jsou tu mladí dravci (Tatar, Draisaitl) i potřební dříči, třeba Francouz Bellemare je velmi platný. Jako nadstavba to zastřešují pevná obrana, vhodná taktika, semknutost, zodpovědnost.
A tak jsou - hokejový světe, div se - před závěrečným duelem s Kanadou reálnými adepty na výhru ve skupině. „Kanada je velmi silný soupeř, jeden z favoritů. Víme, že mají špičkové mužstvo. Ale každý je hratelný,“ vyprávěl Chára. „Pokud budeme hrát jako tým, ne jako jednotlivci... Zápasy i celé šampionáty vyhrávají jen týmy. Na to musíme stále myslet.“
Což se spojené hokejové Evropě zatím v Torontu daří.