Je to velká náhoda, že tenhle moment mohli vidět fanoušci na vlastní oči. Česká televize se totiž rozhodla, že jim na Facebooku nabídne možnost živě sledovat, jak se komentuje zápas.
„Přišli s tím za mnou po první třetině, když to bylo 0:3. Souhlasil jsem, ale zároveň si říkal, proč zrovna tenhle zápas? No, a nakonec z toho byl takový úlovek. Na čudlu ulovili velrybu, neuvěřitelný,“ usmíval se Záruba druhý den.
Co se tedy přesně stalo?
Je tam hrozná změť kabelů z různých komentátorských pozic, jsou tam přípojky z Kolína i z téhle haly. Nějaké kabely tam máme my, nějaké jsou od mezinárodního signálu a všechno, skříňka, počítač a monitor, jsou zastrkané do takového psa, takové dlouhé přípojky. Je toho prostě hrozně moc a já jak měl radost a bouchl do stolu, tak se vypnulo centrální tlačítko na jedné přípojce k elektrice. Všechno vypadlo. A to se mi zdálo, že jsem nebouchl moc silně.
Kdy jste si uvědomil, že už nejste v éteru?
Hned. Přestala svítit červená, to bylo hned.
Stalo se vám to někdy?
Mnohokrát se stalo, že nám ta skříňka vypnula sama. Naše skříňky už jsou takové dosluhující, takže při Euro Hockey Tour se to párkrát stalo. Jen jsme trošičku zahýbali kabelem a už to spadlo. Proto jsem myslel, že bude problém v tomhle. Ale chvíli to byla záhada, naštěstí byl Jirka Hölzel ve studiu připravený a kousek odkomentoval za mě.
Boucháte takhle po gólu vždycky?
Tenhle zápas byl mimořádný. Tím obratem, tím, že na škále emocí bylo úplně všechno od nuly do stovky. Nejdřív úplný zmar, když na začátku nešlo tomu mužstvu vůbec nic a ještě dostalo dva polovlastní góly. Od půlky zápasu tam byla taková jiskřička naděje, ale bez větších šancí. Pak šance, které zůstaly nevyužity. A na konci se to tak vystupňovalo, že jsme dokázali vyrovnat. Pozor, takových utkání, zvlášť na mistrovství světa a proti takovému soupeři, které národní tým otočil, je opravdu třeba do pěti. Fakt mimořádné utkání, takový obrat jsem asi nezažil.
Naposledy Češi takhle otočili zápas v Minsku 2014, to prohrávali 0:3 s Francií. Na ten si vzpomínáte?
Vyhráli jsme 5:4 v prodloužení, ale přece jen se mi zdá, že tenhle zápas byl víc. Byli to Finové, otočili jsme to proti takovému soupeři. A obrat nastal po špatném výkonu. V tom Minsku jsme myslím neměli tak špatný začátek, tam ale Francie hrála fakt dobře.
Řekněte: stalo se vám někdy něco podobného?
Stalo. Tehdy jsem si řekl, že už to nikdy neudělám. Už je to hodně dávno, úplně na začátku, když jsem začínal komentovat, na mistrovství světa 1995 ve Stockholmu. Hráli jsme semifinále shodou okolností s Finy. Tehdy jsme je v prvním utkání porazili 3:0. Měli vynikající lajnu Lehtinen, Koivu, Peltonen, která nás hrozně motala. Ale Roman Turek, který pak byl nejlepší brankář mistrovství, chytal výborně. Přesto za stavu 1:0 jsme byli dost přísně vyloučení a Finové hráli přesilovku pět na tři a dali z toho gól. A já vzal sluchátka a hodil jsem je normálně dolů pod sebe, kde seděl finský komentátor. Takový starý pán.
A co on?
Jen se otočil a vůbec nerozuměl, co se děje. Oni Finové emoce ani normálně neprojevují, že jo. Pak jsem se mu omluvil a byli jsme kamarádi. Od té doby se koncentruju na své území a snažím se nikoho neobtěžovat. Tohle byla nešťastná náhoda.
Co na to kolegové? Brali to spíše jako legraci, nebo nepříjemnost?
Asi tak dvacetkrát si to pouštěli potom v buňce a byl jsem samozřejmě terčem velkého posměchu. Ale to se nedá nic dělat. Všichni se náramně bavili, nejvíc pan Hosták, který měl z toho největší švandu. Přitom v tom byl se mnou, sám hledal, kde je problém, protože už tu techniku taky zná. Pak tam přišel i kameraman, technik a pomohl i Petr, který to celé natáčel. To byla úplně náhoda.
Spolukomentátoři se někdy také projevují takhle emotivně?
No, málo. Přece jen ten komentář, jak se říká play-by-play je víc emotivní než analýza potom. Samozřejmě mají radost, ale není to takhle. Já ale taky normálně nebouchám do stolu, to prostě byla náhoda. Ještě jsem si říkal, že se tady nemůže nic stát. Já to kontroloval i u prvního gólu. Ale bum, vypnulo se tlačítko a byla z toho takováhle hloupost.
