Co na tom, že 31letý útočník, který sice nechyběl na posledních dvou mistrovstvích, nemá jistotu, že se do týmu pro Moskvu nakonec procpe. A co na tom, že může třeba měsíc jen „zbytečně“ trénovat a pak bude poslán domů.
Hlavně že byl důvod utéct z Ruska. „Jasně, že jsem sem nepřijel, abych se tady dva týdny sklouznul. Chci na mistrovství a budu o něj bojovat, ale hlavně jsem rád, že jsem tady a nemusím být v Rusku.“
Když tahle slova pronášel na stadionu ve Velkých Popovicích, kde v úterý zahájil národní tým svou přípravu, byla na něm znát úleva. Ač Togliatti, ve kterém působil, sezona skončila už 18. února po základní části KHL, on a jeho parťáci dostali volno jen na týden.
Pak se museli vrátit a začal dvoufázový trénink, takže denně led a posilovna. „Bylo to složitější na hlavu, ale je to moje práce, tak jsem to musel vydržet,“ přiznává Zaťovič.
A kdyby nezavolal kouč Vůjtek, musel by ještě minimálně měsíc dřít v tréninkovém centru. A to navzdory, že v Togliatti už český útočník pokračovat nebude. Kam půjde? „Preferuji zahraničí, ale teď musí pracovat agenti.“
Cesta za punkem do LA
Zaťovičův příklad není ojedinělým případem, že v Rusku sezona nekončí po posledním zápase. Že kluby chtějí mít štědře placené hokejisty pod dohledem, i když už je po všem. A že si nikdo nedovolí se vzbouřit, protože pak byste také mohli marně čekat na gáži.
Pavel Francouz, brankář Čeljabinsku, to měl podobné jako Zaťovič. Nejdřív pár dní volna doma s rodinou, pak zpět do Ruska, kde se trénovalo a hrály exhibice. Posilování se naštěstí vyhnul.
„Já jsem rád, že jsem tohle nikdy nezažil. Myslím, že je to úplně zbytečné a vůbec nechápu, proč se to po sezoně dělá,“ diví se útočník Lukáš Kašpar. A zřejmě není sám.
Martin Zaťovič
Pavel Francouz
Měl však štěstí, že byť v KHL působí už šest let, hrál v neruských týmech, kde dril a řády nejsou zcela ve vojenském duchu. A tak možná bude mluvit jinak až za rok, neboť ve středu byl stvrzen jeho přestup ze Slovanu Bratislava do moskevského Dynama.
Tuhle sezonu však prožil na Slovensku, a tak zatímco jeho současní parťáci z reprezentace dřeli, on mohl po osmifinálovém vyřazení vyrazit za „písničkou“.
A jelikož už od pohledu to není typ nagelovaného „gigola“, co by vymetal diskotéky, ani nepřekvapí, že jeho oblíbenou kapelou jsou punkoví Pennywise. A ti zrovna na počátek března chystali unikátní sérii tří odlišných koncertů před domácím publikem v Kalifornii.
„Bylo to spontánní rozhodnutí. Den před odletem jsme si s přítelkyní koupili letenku a vyrazili. Hráli tři večery, tři různá elpíčka a každý z těch koncertů byl super. Byl jsem nadšený, koncertovali ve větším klubu pro čtyři tisíce lidí, pokaždé vyprodáno a já slyšel písničky, které už třeba dvacet let nehrají a možná už nikdy nezahrají,“ líčí Kašpar.
Budu se bít o MS
Na Pennywise nebyl poprvé, vlastně koncerty punkrockových kapel obráží s chutí, přesto to tentokrát bylo v něčem jiné. „Byl jsem s přítelkyní, tak to bylo klidnější, ale když jdu na koncert s kluky, to se dějí věci,“ směje se.
Los Angeles je jeho oblíbená destinace, a tak si pobyt s partnerkou protáhli na víc než jen tři hudební večery. Hokej neřešil, s nominací na šampionát nepočítal. Z hokejové letargie ho tak probral až kouč Vůjtek. Kašpar chvíli přemýšlel, zda na sraz dorazit, ale pak trenérovi do telefonu řekl: „Přijedu.“
V sobotu se z Ameriky vrátil, v úterý už bruslil v Popovicích. A novinářům vyprávěl: „Myslím, že do nároďáku patřím. Kdybych si myslel, že na mistrovství nemám, tak tady nejsem.“
Kdo ví, třeba v Rusku bude díky němu znít z české kabiny punk...
