„Zklamání by bylo stejné, i kdybych vypadl po prvním týdnu,“ mávl rukou Holík. „Když jsem viděl, kdo má přijet, tak jsem byl najednou sedmý centr,“ uznal, že konkurence byla těžká.
Holík se přiřadil k národnímu týmu hned po vyřazení v extraligovém čtvrtfinále a zasáhl do všech šesti utkání, do kterých mohl.
„Nějaké zápasy se vydařily, něco jsme vyhráli,“ prohodil Holík. Osobně se mu nejvíce povedl hned první duel s Německem, vítězství 7:2 podpořil dvěma góly.
Ve švýcarském Vispu se vrátil do hokejové prehistorie. „Někteří hráči se převlékali v kabině trenérů. Led byl do kopce, samovolně jsme sjížděli k mantinelu. Bylo to směšné,“ líčí nečekané kuriozity.
S reprezentací nakonec strávil více než měsíc. „Jak to bylo déle, tak už to bylo hodně na hlavu. Musel jsem se s tím nějak srovnat. Vůbec jsem nebyl doma. Pořád se cestovalo, zvykal jsem si.“
Do Moskvy sice nepoletí, šampionát si ale nenechá ujít. „Nějaká síla v týmu je, a když se dokážou sehrát do mistrovství, tak něco můžou udělat. Na medaili je ale sedm týmů,“ říká Holík.
„Když jsem viděl, kdo má přijet, tak jsem byl najednou sedmý centr.“ Petr Holík, zlínský hokejista |
Kromě českého týmu bude fandit také svému parťákovi ze zlínského útoku Lotyši Robertsi Bukartsovi.
„Psali jsme si po každém zápase, který jsme odehráli. Přeju mu, ať se mu daří. Ale s námi ať prohrají,“ vzkázal mu Holík.
Na slavnostním vyhlášení anket hokejové Tipsport extraligy dostal v pondělí cenu pro nejslušnějšího hráče, pak sbalil kufry a zamířil na dovolenou. Do zlínské přípravy se zapojí až po návratu.
„Teď bych to nedal, ani bych se nerozběhl. Ještě jsem potlučený. Jsem rád, že si můžu odpočinout. Všechno hodím za hlavu a pak přijedu jako vyměněný,“ tvrdí.
