Zrovna z nich vycházeli extraligoví hokejisté Pardubic Jiří Cetkovský s Janem Starým. "Prvnímu jsem nahrazoval oba zkřížené vazy a druhému šil meniskus," omlouvá se Holibka za zpoždění. Čekací doba platí bez výjimky.
Po ní se už v rozhovoru pro MF DNES vrací k nedávno skončenému mistrovství světa v hokeji na Slovensku, ze kterého si jako lékař českého týmu přivezl bronzovou medaili. A byla za zásluhy. Práce měl více než dost.
Koukám, že moc volna po šampionátu nemáte.
To ne, už v úterý jsem operoval celý den a pak měl ambulanci.
Stihl jste vůbec bronz oslavit?
V šatně jsme si připili šampáněm, po zápase jsem si dal s klukama pivo. Přemlouvali mě, abych s nimi šel i do větších oslav, jenomže já musel operovat docela složité operace. Nešlo se z práce omluvit. Ale další oslavu bychom měli mít v Kravařích, kde si i zasportujeme. Snad se tam dostanu.
Radomír HolibkaPro sportovce je lékař Ortopedické kliniky Fakultní nemocnice v Olomouci Radomír Holibka andělem v bílém, který jim umí prodloužit kariéru. "Hrával jsem vrcholově volejbal, mám odoperovaná obě kolena, obě ramena. Co bych udělal sobě, dělám i jim nebo obyčejným lidem," prozrazuje uznávaný specialista svou filozofii. Mezi jeho pacienty patří i hvězdní hokejisté z NHL - například Milan Hejduk z Colorada. Letos jako lékař českého národního týmu získal na mistrovství světa bronzovou medaili. |
Vytvořili jste dobrou partu?
Jo, sedli jsme si navzájem. Všichni kluci byli dobří. Příjemně mě překvapily i hvězdy jako Eliáš, Havlát. Bratři Michálkové jsou parádní, hodně se mi líbili. Většina sourozenců se v dospělosti rozejde, ale oni se stále doplňují výborně. Dobrou náladu udržoval v týmu hlavně Vampola s Jardou Jágrem - jsou samá sranda. Jarda po prohraném semifinále jako první začal vtipkovat s maséry a nálada v šatně se pak obrátila k lepšímu.
Jaromír Jágr vás musí zaujmout i po odborné stránce. Je mu devětatřicet let a pořád patří k nejlepším hokejistům světa. Obdivujete, jak jeho organismus zvládá velikou zátěž?
Já jsem ho pozoroval: je to chlap s obrovskou muskulaturou, což se na první pohled nezdá. Přidává si tréninkové jednotky navíc, tělo si udržuje v pohotovosti, nohy posiluje bruslením se zátěží. A pevnost i svalstvo mu dává záruku, že bude moct hrát ještě nějakou dobu.
Takže nás bude bavit minimálně do olympiády v Soči v roce 2014?
Myslím, že určitě jo. Byla by velká škoda, kdyby ne.
Pane doktore, čekal jste, že během šampionátu budete mít tolik práce?
No, domníval jsem se, že to bude spíše pohoda. Když jsem byl s týmem na Euro Hockey Tour, tak jsem řešil jen pár úrazů, nic vážného. Nějaká práce je kolem toho vždycky, ale je fakt, že takový úvod, který nastal na šampionátu, jsem absolutně nečekal.
Hned v prvním zápase Lotyš Arturs Kulda brutálně fauloval Radka Martínka a musel jste rychle na led zachraňovat mu život.
Už se k tomu nechci vracet. Radek byl v bezvědomí, měl otřes mozku, prstem jsem mu vytáhl zapadlý jazyk, brněly ho horní končetiny. Bylo to hodně vážné a naštěstí to dopadlo výborně. Radek bude zdravý a může pokračovat ve své úspěšné kariéře. Potom přišly další a další úrazy včetně těch, které nebyly vidět. Kluci nám až po zápase ukazovaly tržné rány na šití.
V hokeji se stále vedou debaty o nebezpečnosti úderů na hlavu. Předpokládám, že vy jako lékař je odsuzujete ještě hlasitěji.
Hodně se o tom mluví, všichni nás školí, jak jsou úrazy hlavy nebezpečné, jak mohou hráče poškodit. Ale když Arťuchin trefí Milana Michálka zezadu do hlavy a nedostane za to ani dvě minuty, je vše zbytečné. Kdybychom my nechodili na školení, dostaneme pokuty hned. Mělo by se více ctít fair play i při vyhecovaných zápasech jako byl ten s Ruskem, kdy nás domlátili. Karel Rachůnek jim ve druhém zápase ukázal, že také umí hity a čisté, ne do hlavy.
Dával byste za zákroky typu Arťuchin exemplární tresty?
To by mělo být bez debat. Lotyš i Arťuchin měli jet domů. Když se někdo rozjede v plné rychlosti a ještě se odrazí, aby vás trefil do hlavy, tak vám v lepším případě způsobí otřes mozku nebo zhmoždí krční páteř. Tresty jsou otázka pro Mezinárodní hokejovou federaci.
Jevgenij Arťuchin váží 116 kilogramů, když na ledě nebere rychlost, musí to být hrozná rána.
Je to, jako kdyby vás někdo praštil kladivem do hlavy. Když se rozjel do Rachůnka, tak ho trefil ramenem a roztrhl mu ucho i hlavu vzadu. Mně se vyhledávané nárazy nelíbí. Dohrávané souboje jsou ještě v pořádku, ale ne pokud si někdo vybere oběť dopředu. To by ve sportu nemělo být. Ale já jsem lékař, dívám se na to jinak než hokejisti a fanoušci, kterým se to líbí.
Zatímco vy na střídačce trnete.
Je to nepříjemné. Nevíte, co stalo, jestli je hráč jen otřesený nebo má vyražený dech jako Patrik Eliáš. Nebo když Petr Průcha dostal pukem do krku a na střídačce se začal dusit. Sanitka musí být na stadionu připravená.
Sportovní stránky iDNES.cz jsou nově na Facebooku, staňte se fanoušky. |
Petr Průcha měl ještě štěstí, že ho puk netrefil do ohryzku.
Kdyby se mu uzavřely dechové cesty, nastal by problém. Museli bychom mu otevřít krk - provést tracheotomii. Měl obrovské štěstí.
Hráči nemají krk vůbec chráněný, spoléhají na centimetry.
Jsou to prostě tvrdí chlapi zvyklí skákat do střel.
Martin Havlát kvůli potížím s ramenem šampionát nedohrál. Byl by příliš velký risk, kdyby nastoupil navzdory zranění?
Měl zhmožděný ramenní kloub, bolelo ho to. On měl druhé rameno operované už třikrát. I to sehrálo psychickou roli. Měl strach, protože věděl, co si prožil. Martin zkoušel trénovat, ale řekl: Hele, já můžu hrát, ale nebude to naplno, nemám sílu v ruce. Byl by to risk, mohlo by se mu něco stát anebo mohl prohrát důležitý osobní souboj. Domluvili jsme, že ho necháme stát, i když byl nešťastný.
Na klubové úrovni vytváří manažeři týmů na doktory tlak, aby hokejisty nechali hrát i se zraněním. V reprezentaci je to jiné?
Tam jsou naštěstí ještě k dispozici super kvalitní náhradníci, třeba jen o minimum horší než hráč ze sestavy. Na klubové úrovni jsme do toho tlačeni daleko více.
Jak jste semifinálovou porážku se Švédy prožíval?
Byl to den blbec. Takový zápas si na mistrovství světa vybere každé družstvo a my si ho vybrali zrovna v semifinále. Byl pátek třináctého, i když já na pověry moc nevěřím. Pokud by se kluci dostali do finále, vyhráli by ho. Ale i kdyby skončili čtvrtí, hráli fantasticky a bavili lidi. Pro mě je bronzová medaile zlatá, protože si ji vydřeli. Třikrát během tří týdnů porazili Rusy - v Brně a dvakrát na mistrovství světa. To je zázrak, dá se říct.
Nebál jste se v duelu o bronz s Ruskem, co Arťuchin zase vyvede?
Přemýšlel jsem o tom. Bykov si to na tiskovce s Hadamczikem vyříkal. Sám věděl, že ty zákroky byly unfair. Sice řekl, že Arťuchin je maladěc, ale určitě ho pak nenabádal, aby hrál proti nám sprostě. Arťuchin je totiž skvělý hokejista, hlavně když nabere rychlost.
U národního týmu jste první rok. Oslovil vás trenér Alois Hadamczik, se kterým se dobře znáte?
Dlouho operuju hokejisty - i hráče Vítkovic, kde Lojza trénoval. Také jeho jsem operoval. Přišel za mnou, jestli jim nechci dělat lékaře. Zvažoval jsem to a souhlasil. Nelituji, i když jsem si říkal, že budu mít milion problémů v práci.
Musel jste se dlouho rozmýšlet?
Vzhledem k tomu, že mám strašně moc pracovních povinností, tak jsem si musel rozmyslet, jestli bych byl vůbec schopný jít k národnímu týmu. Nejde jen o mistrovství světa, ale také o Euro Hockey Tour. Nejdůležitější pro mě bylo, že mi přednosta vyšel vstříc. Operativu i ambulantní činnost, kterou mám také o víkendu, jsem si upravil, abych se mohl věnovat hokeji.
Během šampionátu jste poskytoval hodně rozhovorů, byl v televizi. Jak snášíte publicitu?
Patří to k tomu. Náš národ zajímá zdravotní stav hráčů. Přednáším na kongresech, takže s tím nemám problémy.
Kam jste si bronzovou medaili vystavil?
Mám ji u sebe v pracovně, ať ji neustále vidím. Většinu času strávím v nemocnici, kde víceméně žiji.
Jste workoholik?
Jak se to vezme. Oslovuje mě spousta sportovců, trenérů, manažerů, ale také normálních pacientů a z toho to plyne. Jsem pohodový člověk, který by nejraději chytal ryby a odpočíval. Ale není mi to dáno. Musím brzdit, protože jinak tady na tom světě dlouhého setrvání nebudu mít. Jsem už unavený.
Mezi sportovci máte skvělé renomé, takže vás pacienti hojně vyhledávají. Musíte je odmítat, nebo postačí ta prosba o trpělivost?
Nemůžu operovat na třech sálech najednou, ale máme ostatní kvalitní lékaře, takže je to v pohodě.
Budete i za rok pomáhat českým hokejistů v boji o zlato?
Doufám, že jo. Kdyby se tento tým sešel znovu, mohl by zlato uhrát. Je to o tom, kdo se z NHL uvolní. Ale jádro máme kvalitní. Český hokej by měl mít na pět let zajištěnou existenci. Pokud se kluci nezraní.
V hokeji se vyznáte tak, že během rozhovoru jsem málem zapomněl, že se bavím s lékařem. Kolik stíháte sledovat utkání?
Sleduji hlavně NHL, protože v práci skončím o půl noci, a když přijdu domů, tak pustím televizi, kde kolem druhé hodiny dávají přenosy.
Jak vaše ďábelské tempo zvládá rodina?
Pacienti mi říkají, že jsem se oženil s ortopedií. A bohužel to tak asi je. Už dlouho přemýšlím, že to změním. Chtěl bych se věnovat svým dětem, aby mi nevyrostly a pořádně mě ani neznaly.
