Přijel v dobré náladě a prý i v solidní sportovní formě. "Finále bylo úspěch a nic na tom nezměnila ani porážka 1:4 na zápasy od Ufy. Navíc osobně se mi dařilo," usmíval se 31letý nejlepší hráč ruského finále, který do vrcholového hokeje naskočil v třineckém týmu.
Sezonu začal v CSKA Moskva, za kdysi slavný armádní tým sehrál 46 zápasů. Těsně před začátkem play-off však odešel právě na moskevské předměstí. CSKA nakonec o medaile ani nehrálo.
"Sice tam byly výborné podmínky, s manželkou jsme žili v Českém domě, ale tým byl předem poražený," vypráví Marek. "I když jsme hráli dobrý zápas, stačil jeden gól a rozsypali jsme se. Jsem rád, že mi Mytišči dalo šanci."
V základní části se mu tolik nedařilo, ovšem ve 20 zápasech play-off nastřílel sedm gólů a na devět nahrál.
Teprve před týdnem dohrál ligu. "Ale cítím se dobře," nepřipouští si únavu. "Doufám, že se mi výkony z Ruska povede přenést i do nároďáku.
Konkurence je však velká a místo jisté určitě nemám." Pokud na šampionát odjede, může se potkat se "starým známým" Alexandrem Radulovem.
Střet těchto hráčů bývá peprný už několik sezon. A byl i ve finále KHL. "Hodně jsme se šťouchali a ve čtvrtém zápase jsme se chytli. Nikdy jsem se nepral, ale už ve mně bouchly saze a byl jsem odhodlaný se prát, i když nevím jak," směje se. "Rozhodčí nás však rychle oddělili.
Musel jsem se taky smát na konci série. Přijel za mnou, že se mi omlouvá. Nevím za co, kamarádi z nás nikdy nebudou," krčí rameny.
Když se vracel domů, těšil se na brněnský turnaj a tři duely proti evropské špičce. "V Českém domě jsem sledoval v televizi extraligu a jsem unešený brněnskými fanoušky," řekl Marek a přemýšlí, zda zůstat v Rusku, nebo se vrátit do Sparty.
