Zvlášť v zimě Buffalo působí jako říše duchů. Ve dne i večer. Pusté jsou ulice v jeho centru, často zoufale prázdná bývá aréna KeyBank Center i nyní při juniorském šampionátu. V hale, v níž fanoušky Sabres kdysi přiváděl k nadšení artista Dominik Hašek, v úterý takřka zázračně vykvetly naděje jeho mladých krajanů na vymodlený průlom.
Finové je chvílemi až šikanózně „mleli“, na střely na branku v 70 minutách boje jasně vyhráli 54:29 a ještě v čase 57:33 vedli na góly 3:2.
Jenže v příští vteřině Filip Zadina umně tečoval nahození Jakuba Galvase a srovnal. Nájezdy proměnili tahouni Kristian Reichel a Martin Nečas, Josef Kořenář přidal k 51 zákrokům ještě čtyři v rozstřelu.
MS juniorůČtvrtfinále: |
Ponuré město ležící nedaleko Niagarských vodopádů v Severní Americe proslulo žalostnými nezdary svých klubů v profesionálních ligách. V úterý ale na pohřebišti lokálních sportovních nadějí skončila chmurná série české dvacítky, jež poprvé od ledna 2005 vykročila ze čtvrtfinále.
Týmu pomohla k triumfu neutuchající touha, notná porce štěstí, ale i troufalost kouče Filipa Pešána, jenž už necelé tři minuty před možným závěrem partie odvolal Kořenáře. I díky jeho riskantnímu manévru nepřišla vniveč dřina Libora Hájka, jenž se zařadil k nejlepším bekům mistrovství.
Martin Nečas opět ukázal, že zraje ve všestranného centra, jakého reprezentační áčko dlouho postrádá.
Filip Zadina zase střeleckou pohotovostí, přesností a sebedůvěrou připomíná Milana Hejduka.
Nadání bezesporu dřímá ve Filipu Chytilovi, body čile sbírá Martin Kaut, zaujetím, dravostí i zručností vyniká Reichel, jenž po dvaceti letech připomíná otcovy slavné zásahy na olympiádě v Naganu.
Českým hochům se v posledních sezonách podařilo vymanit z Mordoru nedávných šampionátů, na kterých sbírali potupné porážky 1:10 od Švédů, 3:8 od Rusů, 1:8 od Kanady, 0:4 od Finů či 0:7 od USA. Jejich příznivci při pohledu na jejich pachtění mezi mantinely úpěli a litovali je.
Moderně smýšlející trenéři Jakub Petr (2015-17) a teď Pešán změnili atmosféru v týmu, zmizelo kastování na borce z domácích klubů a „uprchlíky“ do zahraničních soutěží, s nimiž bylo leckdy zacházeno jako s lidmi druhé kategorie.
I proto se nyní ve skupině podařilo zdolat Rusy a po loňské porážce vcelku přesvědčivě i Švýcary. Reprezentace bavila pohlednými akcemi, originálními kličkami, s nevídanou úspěšností využívá přesilovky.
Úterní výbuch radosti v depresivním Buffalu neznamená, že se Česko vrátilo do špičky. Každý zná přísloví o jediné vlaštovce. Dospělí čekají na velkou medaili už skoro šest let, čili nejdéle v dějinách.
Talentovaní chlapci dál opouštějí zdejší oddíly, v nichž mnohdy nevidí dostatečné podmínky pro svůj růst. Bojí se, aby nezakrněli.
Na posledním draftu do NHL bylo vybráno 81 Kanaďanů, 47 Američanů, 27 Švédů, 23 Finů, 18 Rusů a pouhých 9 Čechů (byť už taky bylo o dost hůř).
Hoši ze země Zábrodského, Nedomanského, Hlinky a Jágra v cizině stále nejdou na dračku. V podzimním žebříčku talentů do 21 let, který sestavil kanadský časopis The Hockey News, se do Top 80 vměstnal jediný - David Pastrňák.
Jen pomaličku se projevují tahy svazu a klubů, jež mají hokej, někdejší národní chloubu, zase oživit.
Není to dechberoucí stíhačka elity, spíš úporné klopýtání. Ze zimních stadionů však zvolna mizí kamarádíčkování, zabedněnost a prospěchářství. Objevuje se víc vzdělaných a zanícených nadšenců, kteří učí a cepují žáky i dorostence s vervou i porozuměním.
Scouti z NHL tvrdí, že tu znovu přibývá šikovných junáků, kteří konečně (!) dostávají aspoň trochu víc šancí mezi mazáky v extralize.
Škoda, že je kříšení kdysi věhlasné školy tak dlouhé a těžkopádné. Šťastný průlom dvacítky u Niagary by ho měl urychlit. Úspěch jednoho mužstva obvykle povzbudí celý hokej, vylepší pověst jednotlivců i zájem o ně.
Tak snad to bude platit i tentokrát.
