V listopadu to bude třicet let. Gallant nezapomene asi až do smrti. „Cítil jsem se strašně,“ říká v rozhovoru pro MF DNES, který vůbec není hororový, jak by se z úvodu mohlo zdát.
Naopak. Kdysi výtečný forvard, nyní kouč Florida Panthers a asistent u Týmu Severní Ameriky na Světovém poháru, působí dobrácky. Mluví o Klímově zručnosti, přátelství s Yzermanem i Jágrově svobodě.
Divíte se, že jsou McDavid, Matthews a spol. hitem turnaje?
Ani ne. Máme dobrou bandu kluků, kteří oplývají sebevědomím. Na soupisce je mnoho nejlepších mladíků na světě, jedničky nebo dvojky draftů NHL. Nevěděli jsme, jak si všechno sedne, ale nebylo pochyb, že nebudeme postrádat rychlost a šikovnost.
Mluvil jsem v Síni slávy s ligovým šéfem Garym Bettmanem a ten si vaše výkony nesmírně pochvaloval. Myslíte, že je správné, aby se Světového poháru účastnily nadnárodní týmy?
Určitě ano. Spousta kluků sem svými dovednostmi patří. Nevejdou se do nabitých reprezentací Kanady a USA, přesto jsou ozdobou turnaje. Baví mě s nimi pracovat.
Vzápětí jsem u vitríny s dresy Toronto Maple Leafs viděl Börjeho Salminga. Vybavíte si vaši společnou hrůzostrašnou historku?
Ano. Velice dobře. Stál jsem před gólmanem soupeře. Obránce mě srazil a já padal dozadu. Brusle mi vyletěly do vzduchu a já velmi vážně pořezal ležícího Salminga v obličeji. Ta rána vypadala hrozně. Samozřejmě jsem nic takového nechtěl způsobit. Přesto to byla hodně zlá situace.
Neváhal jste se vrhat do skrumáží před brankou, v nichž jste musel strávit leccos. Přesto: zažil jste něco horšího?
Kdepak. Cítil jsem se děsně. Nevěděl jsem, jestli jsem ho zasáhl do oka, naštěstí ho nůž těsně minul. Na ledě byla spousta krve. Uklidnil mě náš doktor, který ho ošetřoval. Tvrdil, že Börje potřebuje pořádně sešít, ale jinak bude v pořádku.
Lékař údajně po stehu číslo 200 přestal počítat. Sám jste končil s hokejem ze zdravotních důvodů už ve dvaatřiceti, že?
Ano, bolesti zad se zhoršovaly, podstoupil jsem operaci. Poslední roky už jsem nebyl tím samým hráčem, takže jsem musel jít do penze.
Jaké období bylo pro vás v kariéře nejšťastnější?
Nezapomenu na první gól v premiéře v NHL proti New York Islanders. To byla pecka. Vážím si toho, že jsem deset let hrál za jeden klub, vytvořil jsem si k němu zvláštní vztah.
V Detroit Red Wings jste potkal českého střelce Petra Klímu, jak na něj vzpomínáte?
Jsme dál v kontaktu. Čas od času se pobavíme. Když s námi vyjel na led poprvé po emigraci, měl na sobě všechno zbrusu nové, celou výstroj. Steve Yzerman se na mě po chvíli otočil a povídá: Nejlepší hokejista, kterého jsem kdy viděl!
Vážně?
Měl úžasný talent. Ty ruce! A fantastickou střelu. Kanonýr od přírody.
S Yzermanem jste válel v první lajně Wings. On patřil mezi největší hvězdy ligy s Gretzkým a Lemieuxem. Jak vám to klapalo?
Docela dobře. Na ledě jsme k sobě náramně pasovali, on byl úžasně šikovný, já se vždycky hrnul k brance. Ale Steve je ještě lepší člověk, než byl hokejista. Už když jsme vyrůstali, byli jsme si blízcí.
Osud vás dva dostrkal do zvláštní pozice. Pracujete pro lokální rivaly. Vy koučujete Florida Panthers a on je manažerem v Tampa Bay Lightning. Hecujete se?
Jasně, každou chvíli si do sebe rýpneme. Naše týmy jdou nahoru, soupeří mezi sebou. Panthers posledně vyhráli divizi, postoupili do play-off. Je paráda, že oba kluby jsou na tom tak dobře.
S NHL jste se loučil právě v Tampě, kde vedle Klímy začínal Roman Hamrlík, jednička draftu 1992. Jaký na vás udělal dojem?
Už jsem byl opravdu veterán, ale s Romanem jsem vycházel skvěle. Často jsme my tři s Petrem jezdili společně do arény. Romanovi bylo devatenáct, choval se plaše, moc neuměl anglicky. Přesto jsme se spřátelili. Potěšilo mě, že prožil tak dlouhou a úspěšnou kariéru.
Vybavujete si své zápasy proti Pittsburghu a Jaromíru Jágrovi?
No jistě. Rychle se stal hvězdou. Mám před očima ty jeho dlouhé vlasy a troufalé průniky. Je neuvěřitelné, že ho teď ještě koučuju. Ve čtyřiačtyřiceti pořád válí.
Bavíte se o dávných střetech?
Ano. Utahuje si ze mě: Určitě jsi měl v každém zápase minus čtyři (ve statistice plus/minus).
Když si takhle dovoluje, můžete ho škrtnout ze sestavy, ne?
To bych mohl! Ale ne, z něj se těžko dělá náhradník. Těžko ho posadíte.
Necháte jeho lajnu s Barkovem a Huberdeauem pohromadě?
Rád bych. Pokud jim to půjde jako poslední rok a půl, není důvod něco měnit. Barkovův a Trocheckův útok hrály báječně, mohli jsme se o ně opřít.
Čekáte, že Jágr zopakuje úspěšnou minulou sezonu?
Doufám. Samozřejmě stárne, ale Yags je Yags. Maká na sobě každý den. Udržuje se. Takže čekám, že zase dokáže velké věci.
Jak s takovou osobností zacházíte? Probíráte s ním taktiku?
Je to jednoduché. Potřebuje den volna? Má ho mít. Nechávám ho hrát jeho stylem. Nechceme, aby ho měnil. Drží puk, vytváří šance. Jistě, nepeláší zpátky jako o dvacet let mladší hráči. Přitom ale dodržuje náš systém. Radí klukům, kteří napodobují jeho tréninkové zvyky a dřou na sobě, což je super.
Věříte, že obhájíte divizní titul?
Náš tým má budoucnost. Ale nezapomeňte, že minule nám přálo štěstí. Vyhýbala se nám vážná zranění. I teď potřebujeme, aby nám věci vycházely. Vždyť se zlepšují taky ostatní týmy a nebude lehké zůstat nahoře. Vyměnili jsme hodně obránců. Místo agresivních typů přišli zručnější a rychlejší zadáci. Teprve se ukáže, jak jim to půjde na ledě.
Uzdraví se gólman Roberto Luongo po operaci kyčle včas, aby stihl start základní části?
Ano. Poslední tři týdny bruslí s naším brankářským trenérem. Počítáme, že bude fit na první zápas. On a Yags jsou naši klíčoví tahouni.
