"Může to být i prospěšné, když si vzpomeneme na vítězný šampionát z roku 2010," připomněl Jelínek tažení českého týmu za zlatem, které na šampionátu v Německu rovněž začalo trablemi ve skupině zahrnujícími i porážku se Švýcary.
"Vím, že je to nemilé, ale z hlediska vývoje mistrovství světa to není nic zásadního. Jen se s tím vyrovnat a hlavně se poučit," doplnil někdejší asistent národního týmu.
Známkujte české hokejisty za výkon proti Švýcarsku |
Kvalita soupeře z alpské země už dnes málokoho překvapí. A Jelínek není výjimkou. "Švýcaři jsou houževnatí, iks let si říkají o medaili z mistrovství světa. Jednou jim to jistě vyjde a jen doufejme, že ne na úkor nás. Nejde ale o žádného nováčka, který by vylétl jako kometa a udělal náhodný výsledek, klobouk dolů před nimi," chválí pondělního soupeře českého výběru.
"Každý rok mi však připadá, že ve druhé polovině turnaje jim kvůli atletickému a fyzickému hokeji, který hrají celoplošně, dochází síly."
Ke hře národního týmu má několik výtek. Hlavní z nich je malá efektivnost a klasická česká bolest - neustálá hra v rozích útočného pásma. "Musím říct, že to vypadá, že máme vysoké držení kotouče, ale to jen u mantinelu, do předbrankového prostoru se tolik nedostáváme. Hezky si přihráváme, máme odhadem 65 procent hry puk na hokejkách, pak ale prohrajeme 2:5."
Týmu trenéra Aloise Hadamczika přitom nechyběla vůle posílat puky na švýcarskou branku. Ale chybělo před ní víc českých hráčů. "Nahozených puků do brankoviště bylo dost, problém je, že tam nikdo neclonil nebo nedorážel," míní Jelínek. "Dnes už málokdy dáte branku střelou od modré čáry, když gólman vidí. Připadá mi to jako každoroční bolest našeho hokeje a dlouho trvá, než se přepneme."
