Zároveň však věří, že se reprezentace příchodem elitního centra Tomáše Plekance může nadechnout k podobné jízdě jako v roce 2010, a očekává, že Švýcarsko ve čtvrtfinále můžeme přehrát.
V Německu jsme na tom také nebyli dobře, stejně jako dnes ve Švédsku. Jak lze obě mistrovství srovnat?
Ve skupině jsme nezačali dobře, pak se prohrálo s Norskem. Náš projev v úvodu základní skupiny byl možná ještě křečovitější než dnes ve Švédsku. Našim se nedávali velké naděje, nakonec museli vyhrát poslední dva zápasy, aby se vůbec podívali do vyřazovacích bojů. Takže situace je hodně podobná. V Německu se se štěstím udělal titul, tady je to ještě otevřené. Rozhodne čtvrtfinále.
Úvod šampionátu byl z pohledu našeho útoku bídný. Je na tom český tým o něco lépe než tehdy?
Začátek jsme tentokrát neměli optimální, ale už se hrálo i hůř. Hráči se v posledních dvou zápasech hodně zlepšili. Odehráli dobrý zápas s Kanadou, porazili jasně Norsko. I když to mohl být nervózní zápas, zvládli ho v pohodě. Ale na hodnocení je ještě brzy.
Co nám nejvíc chybělo v první polovině zápasů? Nebyl tu lídr?
Nejsem tak úplně přesvědčený, že to je jen v Plekancovi. Mužstvo začalo hrát už jinak proti Kanadě. Klukům došlo, že musí zapnout na jiné obrátky. Například od rozehrávky ve středním pásmu. Nejdřív na mě působila pomale a rozháraně. Od Kanady je mnohem lepší.
Společně s Davidem Pospíšilem jste národnímu týmu vyčítali absenci nasazení a bojovnosti. Kdy vás to nejvíc bilo do očí?
Rozhodně v utkáních s Dánskem a Slovinskem. Tam naše reprezentace měla předvést víc, to nebyly výkony, jaké bychom očekávali. I když je jasné, že slabší vždy hrají to, co můžou. Snaží se trápit favorita. Koneckonců Slovinsko vzalo bod Kanadě, v helsinské skupině Francie porazila Rusko. Takže i další favorité klopýtali.
Média i fanoušci už po třech zápasech hovořili o tom, že Češi budou odvracet ostudu. Měl jste stejný názor?
Naopak jsem věřil, že se pořád dá zmáknout a postoupit. Se Švýcarskem jsme sice prohráli, vypadalo to asi dost nepříjemně. Ale vidíte, nakonec se ukázalo, že prohrát s nimi není až taková ostuda, protože proti nim prohráli všichni. Už tam jsme nehráli špatně, jen nevycházela koncovka. Udělali jsme pár hrubých chyb, kterých Švýcaři využili. Rozhodně nešlo o nejhorší výkon, jaký tu naši předvedli.
Takže zápas se silnou Kanadou přišel jako včasný budíček, který nás nastartoval?
Řekl bych, že spíš to nastartování přišlo v pravý čas. Nemuselo to být jen Kanadou, ale svou roli určitě měla. Každý se na ni připraví a netroufne si podcenit ani krok. Nejsou tak důrazní jako obvykle, ale mají tady neskutečně šikovné hráče. Je potřeba odehrát zápas s maximálním nasazením. Jedině tak proti nim byla šance hrát slušný zápas, neřkuli získat bod. Přesně tohle si uvědomili a splnili to.
Co je podle vás příčinou toho, že to národnímu týmu zprvu tak neladilo?
Hlavně to, že na poslední chvíli přijelo deset hráčů z NHL, pak tu byli kluci, kteří objeli celou Euro Hockey Tour. Tudíž si souhra skutečně musela sednout. Každý si musel najít své místo v mužstvu. Třeba výkony hráčů z NHL Tlustého a Fleischmanna se mi nejdřív vůbec nelíbily. Byli úplně tuzí, nejezdily jim nohy. A pak tu byli i tací z Evropy, jako Jan Kovář, kteří měli představu o tom, že naváží na výkony z extraligy, a nakonec nehráli. Na jejich psychiku to nemělo dobrý vliv. Trvalo, než se kolektiv srovnal, výrazně mu pomohl právě zápas s Kanadou. A proti Norsku jsem viděl, že táhnou za jeden provaz. Každý má roli, kterou akceptuje, a podle toho také tohle důležité utkání dopadlo.
Nemohlo to být i tím, že do docela dobře sehraného evropského výběru najednou zasáhlo deset hráčů z NHL? Není to moc?
To se takhle nedá říct, i když jich je deset. Trenér Hadamczik si vybírá hráče, kteří jsou pro něj v dané chvíli nejlepší. Tihle kluci ukázali ve zkrácené sezoně NHL, že na mezinárodní hokej mají. Díky nim má současné mužstvo velký potenciál na nějaký pěkný výsledek.
Na Norsko už trenéři nasadili i Marka Židlického a Tomáše Plekance, který týmu hodně pomohl v klíčové chvíli. Byli právě oni posledním dílem mozaiky, který chyběl?
Myslíme si to. Především Židlický jako tvořivý obránce trochu chyběl v přesilovkách. Až se početní výhoda i s nimi nacvičí, bude to ještě lepší. Přesilovky dosud totiž byly naším jediným záchytným bodem.
Ukázalo se, že se bez takových hráčů současná reprezentace neobejde?
Obránce formátu Marka Židlického nám skutečně chyběl. To Plekanec je bojovník, umí bránit i kvalitně útočit, připravit šance, vyhrát vhazování. Nicméně na jednom hráči tým opravdu nestojí. Jde spíš o to, aby se hoši semkli a hráli jako tým. Když to nemáte, nezachrání to ani Plekanec.
Vypadá to, že teď se tým našel. Nyní narazí na Švýcary, kteří už nás porazili. Jak se vám líbí jejich projev?
Líbí se mi moc. Výborně brání, pomáhají si, dobře se vracejí útočníci. Letos k tomu přidali ještě tah na bránu, rychlý přechod do útoku. Hodně mě překvapili, jak se v těchto věcech během dvou let zlepšili. Mají navíc kvalitní vyrovnaný tým, kde nemají slabinu. Teď bude záležet na tom, jak se vyrovnají s úlohou favoritů, protože celý národ od nich očekává minimálně semifinále.
Pomáhá jim fakt, že jsou dlouho pospolu a tým doplnili jen třemi borci z NHL?
To si netroufám soudit, ale hrají systém, do něhož jim každý zapadl.
Navíc ustálili formu. Dříve měli potíže s posledními zápasy ve skupinách.
Myslím, že je měli i letos. Zdálo se mi, jako by jim trochu docházely síly. Nevíme, jestli to tak skutečně je, nebo se jen šetřili. Uvidíme, jak se připraví na čtvrtfinále proti našim. Každopádně jsem na nich neviděl takový drajv, vůli a sílu jako v utkáních proti favoritům na začátku turnaje.
Od prvního vzájemného zápasu se hodně změnilo.
Hráli jsme s nimi dobře už ve skupině. Zkresluje se to spíš tím, že jsme proti Švýcarsku prohráli 2:5, ale tehdy jsme ve druhé třetině byli jednoznačně lepší než soupeř. To, že Švýcaři dali další gól a poslali nás do kolen, to se prostě stalo. Náš tým také nebyl vyladěný, nicméně taková katastrofa to z naší strany nebyla.
Máme momentálně sílu na to, abychom je napodruhé už přehráli a zajistili si semifinále?
V každém případě na to máme. Otázka je, jestli se to na ledě povede. Šance obou týmů jsou poměrně vyrovnané.
Obránce Zbyněk Michálek prohlásil, že tým zajímá jen zlato. Není to po předchozím průběhu šampionátu příliš sebevědomé prohlášení?
Musí chtít přece vyhrát! Kluci z NHL sem nepřijíždějí proto, aby byli čtvrtí, pátí nebo osmí. Chtějí vyhrát! Cítí, že na to prostě mají. Chápu, že se řídí klišé - jdeme od zápasu k zápasu - ale líbí se mi to, protože před sebou vidí nějakou metu. Nejen nejbližší střídání. Mít vysoký cíl není ostuda.
Jste přesvědčený, že tým může po mizérii ve skupině stejně jako v roce 2010 znovu dosáhnout na zlato i ve světle toho, že v protější helsinské skupině se sešly skvěle složené týmy?
To nikdo neví, protože s ní pochopitelně nemáme konfrontaci. Teď to vypadá nepravděpodobně, ale v hokeji se opravdu může stát cokoliv. V roce 2010 se nám také nevěřilo a nakonec jsme vyhráli. Nemůžeme nikoho podceňovat, ale také nepřeceňovat.
