V jednadvaceti letech neskončil kvůli zranění, ale jednoduše proto, že jej hokej přestal naplňovat. Místo toho, aby se v prvoligové Moře trápil někde ve čtvrté lajně pár minut za zápas, raději se vrhl na studium dvou vysokých škol - na obory management sportu s trenérstvím a teologii se žurnalistikou.
Někdejší český mládežnický reprezentant přitom patřil k největším nadějím, jaké Olomouc vychovala. Centr se šikovnýma rukama a extrémně dlouhou hokejkou vynikal přehledem ve hře i fyzickými parametry (193 centimetrů, 90 kilogramů).
V juniorce ovládl bodování týmu, už v sedmnácti letech s mřížkou na helmě debutoval v áčku.
Nechci život strávit s hokejemCo říkal před třemi lety |
Jenže větší šanci nedostal, a když už chtěl na něj trenér Fiala sázet, přišel Venkrbec v létě do kanceláře ke generálnímu manažerovi Eriku Fürstovi a před koučem jim oznámil konec kariéry. Oběma spadly brady, tohle byl šok, rána z čistého nebe.
Vždyť ani na tréninku nedával najevo, že by ho hokej přestal bavit. Nic neodflákl, to k povaze silně věřícího mladíka a syna hokejového trenéra Miroslava Venkrbce nešlo.
Venkrbec junior však u hokeje zůstal. Kromě studia trénoval v Olomouci děti, v MF DNES pak na praxi dělal rozhovory se svými kamarády hokejisty - Lukášem Luňákem a Tomášem Kundrátkem, obráncem Washingtonu.
A právě s Luňákem, bývalým parťákem z olomoucké juniorky, se teď potkává v Prostějově, kde dal tým dohromady Luňákův otec. Proč se však ve 24 letech rozhodl pro návrat do světa, který jej nenaplňoval?
"Za ten čas se v mém životě změnilo spoustu věcí, včetně mého vztahu k hokeji. Vrátila se mi chuť a objevila se lákavá nabídka podílet se na tom, co se teď v Prostějově rozbíhá," řekl klubovému webu Jestřábů, kteří hrají až třetí nejvyšší soutěž.
"V neposlední řadě má velký podíl na mém návratu i důvěra pana Luňáka, který mi dal jasně najevo, že o mě stojí. To mi dodalo odvahy vstoupit podruhé do stejné řeky. O tom, že bych hrál v Olomouci, jsem ani nepřemýšlel. Od začátku jsem věděl, že pokud začnu hrát, tak v Prostějově, kde vzniká něco velmi zajímavého, a to pod rukama lidí, které z velké části znám a kterým věřím," dodal.
Takže v létě zase oblékl výstroj a snaží se dohnat vše, co ztratil - na výkonnosti i kondici. Půjde to však vůbec? Může se Venkrbec ještě vrátit na úroveň, kdy mu mnozí věštili extraligovou budoucnost?
"No, musím říct, že jsem z toho měl obavy, ale není to tak zlé. Samozřejmě jsem na tom fyzicky hůř než kluci, ale je to jen otázka času, kdy se dostanu zpátky. Trošku větší očekávání mám ještě z herní stránky svého výkonu. Snad i ta půjde časem nahoru," věří.
A přidává: "Mám se sebou málo trpělivosti a hned bych chtěl navázat tam, kde jsem před třemi lety přestal, ale herní praxe mi chybí. Budu na sobě muset ještě hodně pracovat, abych byl tak platnou součástí týmu, jak si já i celý klub přejeme."
Prostějov si hlavně přeje po letech návrat do první ligy. A k tomu má Venkrbec během hostování z Olomouce výrazně přispět. Opráší i svůj talent?
