Před rokem patřil sparťanský obránce Adam Polášek k objevům extraligové sezony. Získal cenu pro nejlepšího obránce, solidně našlápl mezi českou elitu. Debutoval v seniorském národním týmu, poprvé v reprezentaci skóroval.
Jenže zatímco loni se na šampionát v Praze do týmu trenéra Vladimíra Růžičky nakonec nedostal, letos má velkou šanci, že pojede do Ruska.
Při nemoci útočníka Milana Gulaše je jasné, že trenér Vladimír Vůjtek škrtne večer po poslední přípravě s Kanadou v kádru už jenom jednoho beka a jednoho útočníka.
„Nejsem v pozici, že bych se mohl šetřit, musím bojovat o místo,“ tvrdí přesto 24letý obránce. „Když mě trenéři nevezmou a rozhodnou, že jsou tam lepší beci, tak jenom sklopím uši.“
Ale Poláškova nominace se dá předpokládat, v play-off se jeho forma podobala té z minulé sezony. Při přesilovkách na modré čáře pálil, rozehrával, tři asistence ostatně nasbíral i při přípravném duelu se Švédském (7:1), kdy se Čechům povedla odveta za debakl v úvodním střetnutí (2:7). Hodí se i jeho obětavost a důraz.
Sparťan Polášek„Kdybychom neudělali finále a nebyla by taková parta, tak by Sparta nebyla tak hluboko zakouslá. Pro mě to byl první úspěch, i když jsme nakonec brali jenom stříbro. Jsem rád, že mi to vyšlo zrovna s takovými spoluhráči.“ |
„Ani se nedivím, že jsem ze začátku sezony nebyl v reprezentaci. Neměl jsem ideální start, ale play-off jsem si užíval, ve Spartě se povedl úspěch a tahle pozvánka je za odměnu,“ říká o závěrečné přípravě na šampionát v Moskvě.
Kdyby skutečně ve středu s národním týmem odletěl, může se ve volných chvílích učit azbuku. Ruštinu totiž bude potřebovat při dalším angažmá v KHL. „Zatím neumím ani pozdravit,“ přiznává Polášek.
Dosud stihl alespoň nasbírat co nejvíc informací o Novosibirsku. Podle jeho agenta zapadne Poláškův herní styl do systému týmu ze Sibiře. „Ale jinak počítám s tím, že si tam nejdu užívat život. Amerika sice není Rusko, ale v zámoří jsem se jako mladý kluk osamostatnil, takže trochu vím, do čeho jdu.“
Poláškovi radil reprezentační spoluhráč Tomáš Vincour, v Novosibirsku zůstává brankář Alexander Salák, který by tak hlavně na začátku mohl krajanovi hodně pomoct. „Kluci mi říkali, na co se mám připravit,“ mrkne teď už jen lehce zarostlý hokejista.
Čeho ze specifik východní země se Polášek bojí? Velká zima, ani občasné problémy s letadly to nejsou. Tak co třeba odloučení od přítelkyně? „Ta je vstřícná a stojí za mnou, odkývala by mi každou destinaci, i když by raději do tepla,“ chválí Polášek partnerku s dodatkem, že už si postěžovala, že se jí stýská.
A pak bývalý sparťanský obránce konečně prozradí: „Dozvěděl jsem, že kluci využívají osobního řidiče. Nevím, jak budu vysvětlovat tátovi, když mu řeknu, že mě vozí nějaký cizí chlap,“ směje se muž z rodiny vášnivých motoristů.
On sám si potrpí na rychlá auta, domů do Ostravy jezdí sportovním chevroletem, kterého si pořídil v zámoří, když se zkoušel prosadit do NHL.
Třeba se tam nyní dostane oklikou přes Sibiř.
„Někde vzadu v hlavě to mám, ale takhle dopředu neplánuju. Teď se soustředím na národní mužstvo. Proti Kanaďanům to bude řežba. Bude to skvělý zápas pro nás i pro diváky. Půjdu si to užít.“
Mimochodem - přítelkyně s rodinou budou Poláškovi fandit na tribuně.
