"Už je to takový pořád stejný, člověk už to bere jako rutinu, stereotyp," líčil Čáslava své pocity při Českých hrách v Brně, posledním přípravném turnaji před letošním šampionátem. "Samozřejmě se na to těším, užívám si to. Hokejový konec se blíží, takže jsem rád za každý další zápas," dodává vysoký, leč nenápadný muž.
Každý další zápas?
MS v hokeji 2013Statistiky, rozhovory a další zajímavosti... |
Čáslava zaokrouhlil počet utkání v reprezentačním dresu na 170, ve Stockholmu by se mohl klidně dostat na 30. místo historické tabulky. "Je to tím, že se člověk udržuje, zdraví slouží a je potřeba i štěstíčko," směje se Čáslava, když hledá důvody, proč se tak nějak v tichosti zařadil mezi neopomenutelné členy národního týmu.
Jeho debut přitom nesliboval takovou kariéru. V listopadu 2002 v Plzni nastoupil tehdy třiadvacetiletý obránce z Pardubic do přípravného zápasu se Slovenskem vedle slávisty Kadlece, šli přes ně dva góly a Čáslavu pak trenéři nevzali na turnaj Karjaly do Finska. "Nejsem zklamán. Je to motivace, abych na sobě pracoval," říkal tehdy.
"Určitě jsem nějakou trému měl, už si to ani moc nepamatuju. Vím, že jsem jel z Pardubic s Michalem Sýkorou, který si mě vzal pod křídla, takže do bylo jednodušší," vzpomíná Čáslava nyní po téměř jedenácti letech.
Za tu dobu se opravdu vypracoval. Šampionát v Praze 2004 se ho ještě nakonec netýkal, domácímu týmu fandil "při pivku", ale od Moskvy 2007 nechyběl na jediném šampionátu. Před třemi lety získal zlato, z posledních dvou šampionátů má dva bronzy.
Věřím, že žádné proslovy nebudou potřeba
Jak se změnila jeho role? "Určitě je to rozdíl tehdy a teď, ale posledních pár let je to stejné. Máme výbornou partu," chválí si zkušený obránce.
I když je Čáslava dlouholetou součástí hokejové reprezentace, nikdy moc nevyčníval. Fanoušci opěvovali skvělé brankáře, střelce důležitých gólů, ale on byl většinou stranou veškerého zájmu.
Úděl defenzivního obránce ho prý nemrzí. "Takhle mi to vyhovuje, tak to prostě v tom manšaftu je. Máme tady dvacet hráčů, někteří jsou hvězdy a někteří ne. Hráči se s tím musí smířit a pak ten tým šlape," tvrdí Čáslava.
Zatímco na ledě občas umí přitvrdit a důrazně čistit prostor před bránou, v civilu s brýlemi připomíná klidného profesora. Letos by měl být jedním z mužů, kteří českou reprezentaci povedou k úspěchu nejen na ledě, ale i v kabině.
Je na roli lídra týmu připraven?
"Lídr není vyloženě potřeba. Kluci se navzájem respektujou, to je důležitější, než aby jeden člověk vyčníval," říká Čáslava. V paměti však zůstávají slavné proslovy hráčů, které dokázaly národní tým vyburcovat k medailím. "Když bude potřeba, tak si něco řekneme navzájem," ujišťuje. "Ale věřím, že žádné proslovy nebudou potřeba."
Ať už skončí letošní mistrovství světa jakkoliv, bude Čáslava po turnaji řešit svou budoucnost. V Čerepovci nemá smlouvu a snaží se dohodnout na nové. "Ještě rok bych chtěl zůstat v cizině, ale nevím, jestli přímo v Rusku. Pak bych se rád vrátil do Pardubic, přece jen tam bydlím," prozrazuje tamní rodák.
A co dál v reprezentaci? "Žádné mety si vůbec neplánuju," tvrdí reprezentační vytrvalec.
