A hokejový útočník má rovnou naskočit do čtvrtečního duelu proti Dánsku.
"Kluků, kteří hrají podobně, je tady dost. Trenér to chce prostě změnit. Ale nemyslím, že bych měl nějak nastartovat tým," říká.
Tak trochu - tedy vlastně docela dost - to připomíná loňský šampionát. I na něm neměla reprezentace kdovíjaký rozjezd, i na něm zpočátku Koukal duely sledoval jen jako nahradník a i na něm ho Hadamczik po třetím zápase zapsal na soupisku.
A sám Koukal to letos očekával. "Trenér se mě ptal už na turnaji v Brně, jestli jsem ochotný jet za této situace. Věděl jsem, do čeho jdu. Věděl jsem, že budu čekat. Samozřejmě jsem rád, že jsem na soupisce a kecal bych, kdybych řekl, že ne."
Vlastně je u něj čekání už koloritem. Čekal letos, čekal loni, čekal i před dvěma lety v Bratislavě. Tehdy se však na soupisku vůbec nedostal.
A jak zatím vnímal českou hru z tribuny? "Třeba proti Švýcarům tam šance byly, oni ale hráli strojově, takový jednoduchý hokej. Myslím si, že se od nich musíme ponaučit a hrát 60 minut jako partii. A ne, že v každým střídání tam půjdeme a budeme chtít dávat góly. Může tam být klidně 10 minut, kdy nebudeme mít střelu. Ale soupeř také nesmí mít žádnou. Musíme čekat na jednu šanci a tu využít."
Nálada v týmu prý není nikterak na bodu mrazu, i proto, že je v mužstvu dost zkušených hráčů. "Každý z kluků už něco odehrál, tak ví, jak se chovat. Atmosféra není tragická, ale není ani taková, abychom juchali."
Snad se to i s Koukalem na ledě ve čtvrtek změní.
