Poprvé v historii samostatného slovenského státu se tu koná světový šampionát. Od rozdělení federace uběhlo 18 let, tak dlouho čekali Slováci na pořadatelství velkého turnaje. Čtvrt století zatím marně dobývá titul domácí tým, v roce 1986 se to povedlo tehdejšímu Sovětskému svazu. A Slovensko doufá, že letos by toto prokletí mohlo zlomit.
Slováci vstoupili do mistrovstvíVýhra nad Slovinci 3:1 Utkání jsme sledovali v on-line reportáži ZDE |
Mužstvo je velmi silné. Už teď jsou v týmu Halák, Gáborík, Demitra, Zedník a v sobotu se připojí ze zámoří Višňovský, Hossa a Handzuš. "Máme na medaili," věří legendární Peter Šťastný a s ním celý národ.
Na příjezdových cestách do Bratislavy visí billboardy s hokejovou tématikou. Jeden z nich vítá ve "městě, které jsou lidé zapálení pro hokej." Další plakát na tramvajové zastávce hlásá: "Chlapci, ideme do toho s vami!"
V první den šampionátu to však centru města nebylo znát. Slovenská metropole se probouzela pomalu, ale už ráno jezdila auta se slovenskou vlajkou v okýnku. Jenže byla to jen předzvěst věcí příštích.
Na krátkém tréninku slovenských hokejistů před polednem bylo cítit napětí. Vždyť večerní zápas sleduje celá země od Trenčína po Michalovce. "Nejsem nervózní. Kdybych byl nervózní, tak bych nevěřil hráčům. Ale já jim věřím. Věřím, že udělají pro úspěch všechno," říkal kanadský kouč slovenského národního týmu Glen Hanlon.
Nepovedená minuta tichaSkvělý dojem ze slovenských fanoušků v hledišti Orange Arény v Bratislavě pokazilo pár jedinců. Když celá hala držela minutu ticha za oběti zemětřesení a následné vlny tsunami v Japonsku, několik lidí vykřikovalo: "Slovensko!" Marně jiní odpovídali "Pst! Ticho!" Z minuty ticha bylo 20 sekund. |
Podle kapitána Pavola Demitry je navíc v kabině pohoda: "Jsme jako jedna velká rodina, dobří kamarádi."
S pokročilejším časem přibývali lidé hlavně v okolí stadionu Ondreje Nepely. "Slovenskóóó, Slovenskóóó, heja, heja, Slovensko," zpívali fanoušci pomalovaní národními barvami. Už hodinu před zahajovacím utkáním Německa s Ruskem usedali na modré sedačky a kochali se prostředím moderní arény.
Všichni už ale netrpělivě čekali na vrchol dne - úvodní zápas domácíco týmu. Nemáš na sobě dres? Nebo šálu v národních barvách? Nemůžeš dovnitř. To jako by platilo před zápasem.
Deset tisíc šťastných diváků se dostalo na tribuny. Po červeném koberci přišla Sisa Sklowská oblečená do šatů - jak jinak - v národních barvách a zazpívala Nad Tatrou sa blýská. Když prezident IIHF René Fasel pozdravil: "Dobrý večer, Bratislavo! Dobrý večer, Slovensko!" odpověděl mu hromový křik.
Ovšem to byl šepot oproti tomu, co se spustilo za chvíli. "Hromy divo bily," hledištěm plula obrovská vlajka Slovenska a všichni křičeli: "My sme tu doma!"
Tenhle svazek by mohl vydržet dlouho. Ale slovenští fanoušci budou velmi náročnou manželkou...
