Se smlouvou v kapse tak v klidu bojuje o sen - prodloužit si vydařenou sezonu až do května.
Francie - ČeskoSledujte duel od 19.00 online. |
„Faktorů, které rozhodují o nominaci, je hrozně moc. Já se soustředím jen na výkony na ledě, které můžu ovlivnit. Zajištěná budoucnost mi dodává sebevědomí,“ říká v rozhovoru vytáhlý střední útočník, jehož v pátek a v sobotu čekají ve Francii v rámci Euro Hockey Challenge dva duely proti domácímu celku.
V reprezentaci jste se objevil už v loňské sezoně. Nebylo to pro vás tehdy překvapení, když Pardubice byly na chvostu tabulky?
Sehrálo roli víc faktorů. Trenér národního týmu dostal řadu omluvenek, šlo o turnaj před Vánoci. Já měl navíc bodovou sérii, dařilo se mi. Zahrál jsem si ve třech utkáních, podařilo se mi vstřelit i první gól v dospělé reprezentaci. Myslím, že jsem neodehrál špatný turnaj a neudělal zlý dojem, po kterém bych už měl dveře zavřené.
Jak vidíte svoje šance letos?
Nechce se mi přímo hodnotit, jak je velká šance, jsem realista. Chci trenérům ukázat, že jsem se herně zlepšil. Pořád je však na čem pracovat. Chtěl bych tady odehrát co nejvíce utkání. Mám dobrý pocit z toho, co jsem zatím v národním dresu předvedl. Třeba se ještě do Pardubic letos vrátím (V půlce dubna tam česká reprezentace sehraje Carlson Hockey Games).
Dám za příklad útočníka Robina Hanzla - v minulé sezoně byl v podobné pozici jako vy. Nakonec ho skvělé výkony v přípravě katapultovaly až na mistrovství světa. Inspiruje takový příběh?
Je příjemné vidět hráče, o kterém se třeba tolik nemluví, že se dostane až na závěrečný turnaj. Je znát, že dobré výkony vás někam posunou. Zápasů je před turnajem docela dost, člověk má možnost se předvést, když samozřejmě dostane potřebný prostor.
Cítíte, že jste v podobné pozici jako Hanzl v loňské sezoně, proti dalším hráčům trochu v ústraní?
Hrozně nerad bych se s někým srovnával. Samozřejmě jsou tady další hráči, kteří mají možná větší jméno, hodně se o nich píše, mluví. Takhle to ale neberu. My mladí hrajeme ve čtvrté řadě, povedly se nám první dva zápasy proti Švýcarsku. Dali jsme celkově tři branky a žádnou neinkasovali. Mám dobrý pocit z naší hry. Věřím, že týmu máme co dát. Trenér nám dal nějakou zpětnou vazbu, co zlepšit. Na druhou stranu dáváme na led hodně energie. Kaulymu (Martin Kaut) je teprve 18 let, má skvělý pohyb, to samé platí o Honzovi Ordošovi. Myslím, že jako trojice děláme soupeři velké problémy.
Máte už sjednané angažmá v zahraničí, jak důležité je to pro vaši psychiku během přípravy?
Dodává mi to trochu víc sebevědomí. Na turnaj se chce hodně hráčů dostat i kvůli angažmá. Je to velké lákadlo. Z tohohle hlediska už to mám vyřešené a nemusím se stresovat. Mám lehkou hlavu. Na druhou stranu ukázat se chcete za každé situace. Nejsem hloupý, dobře si uvědomuji, že na mezinárodní scéně vás každý gól či mimořádný výkon může posunout ještě dál. Nekladu si malé cíle, chci se zlepšovat a zápasy v dospělé reprezentaci dají hráči hodně. Faktorů, které rozhodují o nominaci, je hrozně moc. Já se soustředím jen na výkony na ledě, které můžu ovlivnit.
Překvapilo vás, že šanci dostal i mladík Martin Kaut, kterého v červnu čeká draft NHL?
Kauly měl výborné play off. Před draftem mu může taková věc hodně pomoci. Říkalo se, že se dá šance mladším, a on si svoji šanci určitě zasloužil.
Mládí vpředPOHLED: Je na čase na mistrovství světa v Dánsku zkusit hráče mladší generace? |
Vy jste už jednou v kariéře do zahraničí odešel a na hokejistu poměrně v mladém věku, viďte?
Ano, bylo mi 14 let, když jsem poprvé zamířil do Ameriky. Začínal jsem na Spartě, ale naskytla se mi možnost odejít studovat do Ameriky. Bylo to buď, anebo. Ve škole se mi naštěstí dařilo, prodloužili mi studentská víza a mohl jsem tam zůstat déle. Původní plán to vůbec nebyl. Nechtěl jsem tam zůstat takhle dlouho. Hokejově to ale také nebylo špatné, tak nebyl důvod se vracet. Pak jsem se posunul do Kanady do juniorky, tam jsem trochu narazil. Nepohodli jsme se, chvíli mě přesunuli i na obránce. Pak jsem hrál prvního centra, najednou křídlo ve čtvrté řadě. Trápil jsem se, sebevědomí bylo fuč.
Návrat domů byla nejlepší cesta?
Nebyl jsem draftovaný. Návrat do Česka bylo logické vyústění. Na Spartě v té době měli hrozně silný tým. Nedostal bych asi příležitost, Pardubice vypadaly jako ideální volba. V Holešovicích by mě poslali ještě do juniorky, v Pardubicích jsem tušil, že se mezi chlapy prosadím, když dostanu šanci. Šlo to poměrně rychle a brzy jsem hrál v prvních dvou útocích. Bylo to z mé strany správné rozhodnutí.
S jakými pocity Pardubice opouštíte? Zažil jste boje o přežití v baráži i play off s podceňovaným týmem.
Z Pardubic rozhodně neodcházím ve špatném rozpoložení. Pro obě strany to, myslím, bylo povedené spojení. Pardubice jsou hokejové město, ve městě jde pořád o sport číslo jedna bez ohledu na výsledky. Já si to tam užíval. První dvě sezony tam ale nebyly z týmového hlediska jednoduché. Paradoxně o to víc jsem možná dostal prostoru. Loňská baráž ale byla velký test na psychiku. Člověk si to jednou vyzkouší a něco takového už nikdy nechce zažít.
O to překvapivější byla letošní proměna Pardubic.
Byl to naprostý obrat. Podle mě jsme překvapili velkou řadu lidí. Start se nám sice nepovedl, vypadalo to s námi opět špatně. Od druhé čtvrtiny to bylo každým zápasem lepší. Vyhráli jsme několik velice důležitých zápasů. Zdolali doma rivala z Hradce, přetlačili Liberec, přehráli Vítkovice a Plzeň. Paradoxně nám daly víc zabrat týmy ze spodku tabulky. Do Pardubic se začala vracet radost z hokeje. A nám hráčům se začalo vracet sebevědomí.
Věděl jste od začátku, že to pro vás bude poslední sezona v Česku?
Na začátku sezony jsem to ještě nevěděl najisto. Cítil jsem však nějaký zájem ze zahraničí. Tušil jsem, že je čas se zas posunout dál. Tři roky jsem tady dělal postupné kroky, v každém roce jsem zaznamenal zlepšení. Člověk to během sezony ale moc neřeší, nechce se zbytečně rozptylovat.
