Češi na turnaji v Torontu po ostudné porážce s Kanadou (0:6) nestačili ani na Tým Evropy (2:3 v prodloužení).
Na semifinále mohou téměř jistě zapomenout, v noci ze čtvrtka na pátek se s obnoveným reprezentačním kláním na zámořské půdě rozloučí mužstvo trenéra Josefa Jandače utkáním s USA.
Redakce iDNES.cz oslovila hokejové odborníky, muže, kteří mají se Světovým (či Kanadským) pohárem svoje zkušenosti.
Postupová matematikaTentokrát se nemusí postupová matematika složitě počítat - zůstala jediná varianta, jak projít do semifinále. Čeští hokejisté potřebují porazit USA v základní hrací době a doufat, že Kanada s Američany a s Evropou nezíská ani bod. |
Jak oni viděli své nástupce? V čem tkví největší problém současného reprezentačního kádru? Proč nefungují přesilové hry?
A co se dá čekat od závěrečného duelu se Spojenými státy? Pozvou si vůbec příště pořadatelé z NHL národní tým, nebo budou Češi rádi za místa v evropském výběru?
Všichni tři dotazovaní experti pochválili oba brankáře - Michala Neuvirtha i Petra Mrázka, jinak ovšem jejich hodnocení smířlivě reflektuje současnou situaci.
Pavel Richter, útočník na Kanadském poháru 1976 a 1981
„Ukázala se reálná síla českého hokeje, ale kluci nehráli zas tak špatně, v závěru měli šance na výhru. Jenže dělají obrovské chyby, rozhodující gól padl po hrubé chybě, kdy se obránce vydal úplně nesmyslně dopředu. Švédové třeba za zápas s Ruskem neudělali jedinou chybu. Čeští hráči jsou kvalitní, ale v obraně - a ta není jenom o obráncích - dělají chyby, nejde rozehrávka, hra jeden na jednoho.
V přesilovce se zámořští hráči všichni tlačí před branku, Kanada využila dvě ze tří. My jsme ze šesti nedali gól. A že nám chybí David Krejčí? Nemůžeme se na to vymlouvat, všechny týmy mají nějaké absence.
Nestane se, že by selhala Kanada. Postup je pryč. Ale klukům přeju, aby proti Americe vyhráli. Aby poslední zápas odehráli se ctí, to můžou i prohrát.“
Jiří Vykoukal, obránce na Světovém poháru 1996
„Špička nám utekla, to je realita. Doufáme, že se posuneme dopředu a zase se tam dotáhneme. Problémy jsou, nemusíme si nic nalhávat. Švédové, Finové nám utekli. Kanada je úplně někde jinde. Ale když to dokázaly nastartovat evropské týmy, tak by to mělo jít i u nás.
Na druhou stranu nevidím všechno tak černě. Teď je jednoduché říct, že bylo všechno špatně. Ale přípravu jsme měli slušnou. Máme několik výborných hokejistů, jenže nemáme jich takové množství, abychom někoho mohli nahradit, když se mu nedaří. Hráči se snažili, makali. Ale nesmíme zapomenout, že Evropa má taky kvalitní hráče ze světové špičky. Češi šli do turnaje s očekáváním a určitým tlakem, že turnaj nedopadne dobře. To pak jejich výkony mohlo ovlivnit.
Přesilovky a oslabení rozhodují zápasy, dostávají tým do pohody, nebo je srazí dolů. Kluci jsou v přesilovkách kreativní, v pondělí při gólu Martina Hanzala ji sehráli dobře. Ale samozřejmě Kanada v přesilovkách vypadá úplně jinak.
I když postup už je daleko, tak čeští hráči udělají všechno, aby v posledním zápase zvítězili. Věřím tomu, že budou hrát naplno a utkání s USA neodevzdají.“
Marian Jelínek, trenér na Světovém poháru 2004
„Existuje šest hokejových velmocí, kam stále patříme. Ale teď nejsme schopni udávat trend. Zaostáváme dlouhodobě ve všech kategoriích, je to vidět na úbytku hráčů na draftu NHL, na juniorských šampionátech a nejde soudit podle jednoho zápasu nebo turnaje. Myslím, že se kolem toho dělá zbytečná hysterie. Ať už při vítězstvích, kdy se spustí přehnaná euforie, tak při porážkách, kdy upadáme do deprese. Ale určitě se nebojím toho, že bychom při dalším Světovém poháru nesložili mužstvo.
Nemyslím, že by hokejistům chyběla kvalita. Ale jde o to vnitřní nastavení, které se buduje už v dětství. Neumíme v nich probudit zaujetí, agresivitu, rychlost, která s ní souvisí. Buldočí styl nám trochu chybí. Pak se dělají chyby, důležitá je v tomto směru hlava.
Ani v přesilovkách tolik nechybí kvalita. Ale hráči jsou na určité postupy zvyklí. Mají špatné návyky a i když se snaží něco změnit, chtěli by, tak jim to mozek stejně nedovolí. Tyto zažité zvyklosti se pak projeví třeba právě při hře v početní výhodě.
V závěrečném zápase je jedno, jestli se bude hrát o postup, nebo ne. Pořád se jedná o Světový pohár a je rozdíl, když se vrátíte s jedním bodem, se dvěma nebo se třemi. Porazit Ameriku, která pomýšlela na vítězství, navíc na zámořském ledě, by bylo hezké rozloučení s turnajem. Co může být víc? Takhle k tomu Češi přistoupí, budou bojovat, aby i v případě porážky odešli se vztyčenou hlavou.“
Česko prohrálo i druhý zápas na Světovém poháru, tentokrát v prodloužení:
