Začalo to před stadionem, kde se Češi scházeli už brzy odpoledne, několik hodin před začátkem zápasu. "Vyhrajeme pět dva, vsadil jsem se s klukama v práci," říkal fanoušek z Litvínova.
Atmosféra postupně gradovala a prvního vrcholu dosáhla v okamžiku, kdy na led vstoupil Jaromír Jágr.
V těch chvílích se hlučnost na tribunách vyrovnala burácení při zápase domácího Slovenska. "Mistři, mistři," ozývalo se nejčastěji. Když vstřelil Tomáš Rolinek první gól národního týmu, povstala velká většina diváků.
"Byl to pro mě jeden z nejlepších zápasů co se atmosféry týká. Kromě finále jsem za posledních patnáct let nic lepšího nezažil," pochvaloval si útočník Patrik Eliáš.
A opravdu. Během celého zápasu vlastně nastaly jen dva momenty, kdy bylo ticho. První v desáté minutě, kdy dostal lotyšský útočník Darzinš přihrávku mezi dva obránce a pohotově se trefil mezi betony brankáře Pavelce. A podruhé, kdy zůstal po zákroku Kuldy ležet na ledě Radek Martínek, který musel být ze hřiště odvezen na nosítkách.
Náladě ještě přidával slovenský dýdžej, který na stadionu pouštěl spoustu českých písniček. "To nás dostávalo do ještě většího varu," přiznal kapitán Tomáš Rolinek.
Když na začátku třetí třetiny vstřelil gól na 3:2 Havlát, začala hala hopsat: "Kdo neskáče, není Čech, hop, hop, hop." A nakonec se rozjela i mexická vlna. "Když skáče celý stadion, je to zážitek. Doufám, že lidi budou na naše zápasy jezdit pořád," přeje si brankář Ondřej Pavelec.
