Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu


To je změna: čeští hokejoví obránci už nezaostávají v ofenzivě

Markus Hännikäinen z Finska (v modrém) a český obránce Radim Šimek bojují u mantinelu. | foto: Reuters

11 2017
Paříž (Od našeho zpravodaje) - Nejlepším střelcem českého týmu na mistrovství světa je obránce Radko Gudas a kromě Jana Rutty už na turnaji bodovali i všichni ostatní beci. Takhle že vypadá obrana, která zaostává za světovou špičkou? Letošní mistrovství světa ukazuje, jak český hokej poslední dobou pokročil.

Loni v létě všechny překvapilo, když zamířil Michal Kempný do Chicaga, ale asi to nebyla náhoda. Pár dní před šampionátem podepsal kontrakt s Montrealem Jakub Jeřábek a zájem ze zámoří už delší dobu eviduje Radim Šimek. Navíc není vyloučené, že je časem bude následovat talentovaný Rutta, který v této sezoně ohromně vyrostl.

„Posouvá se to, už máme obránce, kteří dokážou podpořit útok. Ale pořád máme na čem pracovat,“ říká Kempný.

Náhoda, nebo výsledek systematické práce? Jednoznačná odpověď není, v českém hokeji se však každopádně zvyšuje tlak, aby hráli obránci moderně. Důraz se klade především na bruslení, rozehrávku a střelbu.

„Já se takhle začal měnit před dvěma lety, když přišel do Liberce trenér Pešán,“ vypráví Šimek. „Vyžadoval to ode mě, to bylo hodně důležité. Od té doby jsem se změnil, takový je moderní hokej. Ale musím se neustále snažit zlepšovat.“

Produktivita českých beků na šampionátu je mimořádná. V utkání proti Bělorusku vstřelili tři góly ze šesti, prosazovali se i proti Finům. Vše pochopitelně vyplývá ze systému hry, který je na útočné aktivitě obránců postaven.

„Máme vzadu kvalitu a můžeme se na kluky spolehnout. To je obrovská výhoda, nebojím se říct, že jsou to rozdíloví hráči,“ chválí asistent trenéra Jaroslav Špaček, jenž má v národním týmu na starosti právě obránce.

Síla české defenzivy tkví především ve vyrovnanosti jednotlivých dvojic. V Paříži žádná vyloženě nezaostává. Špaček důsledně dbá na to, aby se v každé z nich jeden hráč staral více o bránění a jeden o útočení.

K tomu se řada borců nebojí přitvrdit. Kromě Gudase dělá v tomto ohledu velké pokroky především Šimek, jenž se blýskl několika ukázkovými bodyčeky. „Což je důležité, aby soupeř věděl, že bude dohrávaný. Že si musí dávat pozor, protože ho nemine souboj.“

Radko Gudas v souboji s kanadským útočníkem Nate Mackinnonem

Radko Gudas v souboji s kanadským útočníkem Nate Mackinnonem

Důležité je držet důraz na uzdě, především Gudas s tím má problémy. Fanoušci sice byli nadšení, když v duelu s Kanadou udeřil parťáka z Philadelphie Girouxe, většina z nich si však neuvědomila, že tím český tým připravil o početní výhodu. „Za to byl ode mě pokáraný. V dnešním hokeji, a zvlášť proti silným soupeřům, rozhodují právě přesilovky a my prostě musíme hrát v pěti,“ zdůraznil Špaček.

Aby bylo jasno: česká defenziva rozhodně není ideální, ale vykročila správným směrem. Pozitivní je, že si to uvědomují samotní hráči. Například Kempný tvrdí: „Pořád máme nedostatky. V ofenzivě nám na turnaji vázne hlavně střelba - příliš často trefujeme prvního hráče před sebou, což pak kazí celou předchozí snahu o usazení v pásmu.“

A asistent Špaček přidává: „Zapracovat musíme i na bránění, protože dostáváme moc gólů. Proti Kanadě jsme nedohrávali souboje, s Finskem jsme zase nezvládli hlavně první třetinu.“

Trenéři kladou důraz, aby beci rychle přistupovali k protihráčům, aby se drželi hodně na puku a aby si hlídali malý rozestup mezi obranou a útokem. To je základní předpoklad, aby nevypadli ze hry a podpořili ofenzivu.

Sebastian Aho z Finska (v modrém) a český obránce Michal Kempný v souboji o puk

Sebastian Aho z Finska (v modrém) a český obránce Michal Kempný v souboji o puk

A pak je také vhodné využít každou příležitost k výpadům, je však potřeba odhadnout, kdy si takový luxus dovolit. Což nebývá jednoduché. S tím měl problém i Gudas na generálce před šampionátem v Českých Budějovicích a Špaček s ním měl na toto téma pohovor.

„Ofenzivní hra může být riziková, protože můžeme propadat, proto za nás musí zaskakovat útočníci. Takže se naše role vlastně musí v určitých pasážích prolínat,“ popisuje Šimek.

Tento systém mají nejlépe zažitý Kanaďané, dobře ho zvládají i Finové, ale Šimek chválí hlavně Švédy. „U nich útočí opravdu všichni obránci, což se u ostatních říct nedá. Ale zase nemůžeme bláznit.“







Najdete na iDNES.cz



mobilní verze