Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Škaredé, leč důležité góly. Střílej na teč, takový je teď světový hokej

ŠIKOVNÁ TEČ. Jan Kovář tečuje puk a vyrovnává proti Švédsku na 2:2. „Věděl, co dělá,“ řekl jeho spoluhráč Jakub Jeřábek. | foto: Profimedia.cz

19 2016
Moskva (Od našeho zpravodaje) - Kde jsou ty časy, kdy sovětská mašina dávala i na MS jeden gól za druhým do prázdné branky. Teď hokeji vládnou „ošklivé“ trefy. Třeba po tečích. Jsou náhodné, nebo za nimi stojí um hráčů?

Je to 20 let, co ve čtvrtfinále mistrovství světa obránce Drahomír Kadlec napřáhl na modré, jenže najednou místo očekávané rány vykouzlil křižný pas na Roberta Reichla, který s klidem dával do prázdné.

A televizní hokejový archiv měl rázem slušný skvost, který roky opakoval.

Dnes proti Američanům od Čechů podobnou akci (spíše) nečekejte. Doba je jinde.

A stejně jako se hokej proměnil po stránce bruslení, fyzických soubojů, jiný je i v gólovém zakončení. Dominují trefy z předbrankového prostoru, dorážky i teče. A ohromující „ťukance“, vyšachování soupeře, jsou dnes jen spíše vzpomínáním pro hokejové pamětníky.

Gólové statistiky na MS v Rusku

321 gólů padlo na šampionátu v základních skupinách. To činí průměr 5,7 gólu na zápas. Jedenáct jich padlo v duelu Rusko – Dánsko (10:1).

14,7 procenta je efektivita střelby Kanady: z 231 střel dala 34 branek, nejvíc na MS. Česko je sedmé (11,25), USA osmé (10,89).

Můžete smutnit, ale je to fakt.

Takže ta 20 let stará akce by dnes vypadala následovně: Kadlec pálí, Reichel brankáři Merkovi stíní a po jemné teči posílá Čechy do dvoubrankového vedení.

„Trenér nám pořád opakuje, ať se cpeme před branku. Že gólman nesmí vidět,“ říkal by pak Reichel.

Tak schválně letošní šampionát v Moskvě - Jan Kovář najíždí před branku, na chvíli zvedne hlavu, což je pro Jakuba Jeřábka, jeho bývalého spoluhráče z Plzně, jasné znamení, aby poslal střílenou přihrávku po zemi.

Kovář natáhne hokejku a šikovnou tečí vyrovnává v možná klíčovém zápasu skupiny proti Švédsku na 2:2. Jeřábek ho pak ocení: „Přesně věděl, co dělá.“

Teď v úterý zase Češi ztrácejí proti Švýcarům, jsou lepší, ale ne a ne dát gól. Až si Michal Birner stoupne před branku a jakmile obránce Kempný nahodí puk, on se ho pokouší sklepnout. Zasáhne ho sice nohou, avšak dle pravidel, a je vyrovnáno. Měl štěstí, ale fotbalový klasik ví, že i jemu se musí jít naproti.

A Birner šel. Našel si místo, odkud takový gól jde dát.

Jandač: Ať se teče učí i děti

Josef Jandač, český trenér, v ten moment radostí zaťal pěst.

O den později, když přijde řeč na teče, s nadšením vyprávěl: „Předbrankové prostory dnes rozhodují. Jsou hráči, co tam vlezou při každé střele a neřeší, jestli je trefí, či netrefí puk. A těch hráčů je čím dál víc.“

Vlastně říká, že „motat“ se před brankou je v současném hokeji nutnost. Nepostradatelná výbava všech hráčů. Že strach musí jít stranou. „My to do hráčů musíme dostávat cíleně od mládežnických kategorií, protože tyto góly budou čím dál víc rozhodovat a šikovnost hráčů tečovat, změnit puk či dorazit, bude čím dál tím důležitější.“

On-line

Sledujte čtvrtfinále s USA v podrobné on-line reportáži.

Nutně to neznamená, že televize brzy zruší anketu o Zlatou helmu pro nejhezčí hokejovou akci. Že se hokej zoškliví.

Jen už teď víc a víc padá a bude padat branek po jemných tečích, z dorážek. Roky se říká, že brankáři se posunuli na takovou úroveň, že když puk vidí, chytnou ho. Těžko je od modré jen tak někdo prostřelí.

I proto se před nimi čím dál víc motají protivníci, stínují jim, pokoušejí se o jemnou teč, leckdy dotykem hokejky rozhodí. „Jakmile puk nevidíte, může vás maximálně trefit,“ povzdechne si Dominik Furch, reprezentační brankář.

„Hokejová špička se vyrovnává, mizí výsledky 10:1 a nádherné góly do prázdné ubývají. Teď prostě vedou ty zacloněné. A nejde se divit - když před vámi stojí dva soupeři, k tomu vlastní bránící hráč, těžko se puk hledá.“

Jeho parťák z národního týmu, Pavel Francouz, přidává: „Když někdo půl metru před vámi tečuje puk, už na to nezareagujete. Když ale puk letí, tak musíte dopředu počítat, jak by mohl změnit směr.“

Že by měli pomoci obránci a takového předbrankového záškodníka odstavit? Spíš kontraproduktivní. „Najednou tam je další hráz a překážka,“ popisuje Furch.

Teče nejsou náhoda

I proto brankáři často vyjíždějí, stojí na úrovni stínícího hráče. Snaží se ho odstavit a zároveň snížit riziko, že když se mu povede teč, bude to gól. Stojí-li totiž u něj, nemůže být rozpětí teče tak velké.

Laickým okem působí teče náhodně, šťastně. Ano, leckdy jsou, ale stále častěji jsou promyšlené, chtěné. Hráči je pilují, na tréninku zkoušejí, kouči na ně připravují speciální cvičení. Byť teď na šampionátu spíš už jen ojediněle, aby snížili riziko možného zranění.

Jindy umu pomůže nečekaná minulost. David Backes je kapitánem St. Louis Blues a ze sedmi gólů v letošním play-off dal už tři po teči. David Backes je ale zároveň Američan a jako kluk hrával baseball. A právě při něm se zrodil výjimečný cit pro sklepnutí rychle letícího míčku (puku).

A tak pozor na dnešního českého soupeře. Mnozí z hráčů jsou zajisté i amatérští baseballisté.

Autor:




Najdete na iDNES.cz

mobilní verze