„Vyhýbají se mi zranění, takže je pro mě obrovská čest se vždy na mistrovství dostat. Nikdy jsem neváhal. Hraní za nároďák mě strašně baví.“
Kde se to ve vás vzalo?
Vyrůstali jsme s bráchou (gólman Jakub Kovář) na naganské partě. Hráli jsme si v pokoji na Pateru s Procházkou. Najednou uběhne pár let a já jsem mezi nimi.
S Jágrem jste hrál, Ručinský je zase manažerem reprezentace.
Je super je potkat. Člověk se na ně díval s otevřenou pusou, v dětství to pro mě byly modly a najednou vidím, že jsou to super kluci. Měl jsem čest se potkat i s Martinem Procházkou, Pavlem Paterou. Je pro mě něco neskutečného, že i přes všechny ty úspěchy zůstali normální.
Český reprezentant Jan Kovář nedokázal v jasné šanci překonat kanadského brankáře Calvina Picarda.
Vidíte, a teď na olympiádě možná kvůli absenci hráčů NHL povedete reprezentaci jako kapitán vy.
Ano, je pro mě větší šance tam jet, když tam nebudou hráči z NHL. Ale je to chyba. Olympiáda je nejlepší turnaj na světě, je hrozně moc sledovaná a kluci z NHL na ni patří.
Poslední sezony patříte k nejlepším českým střelcům v elitních ligách. Vždy to ve vás bylo?
V dorostu i juniorech jsem body dělal. Ale střelec? To ne! Dost gólů dávám z předbrankového prostoru.
Trénoval jste střely na bratrovi?
Naopak. Jeho nebavilo pořád stát v bráně, takže když jsme hráli hokejbal, fotbal, byl jsem v brance já a on v útoku. A přiznám, že bych si tam strašně rád někdy vlezl. My se vůbec spolu jako kluci zabavili. Vzali jsme míč a šli si celý den kopat nebo jsme běhali po lese.
Teď hrajete v Magnitogorsku, kterému dominuje obrovská ocelárna. Je tam těžký život?
Kluci, co tam přijedou, se ptají, jak tam můžeme vydržet celý rok. Mně to docela vyhovuje. Za deset minut jsem na zimáku. Žádné zácpy. Máme dvojdomek s Tomášem Filippim - takže i partnerky jsou pohromadě a mají to lehčí. Ale především hokej je tam na vysoké úrovni a od toho se to všechno odvíjí. Můžete být v sebelepším městě, ale když ten hokej bude stát za prd, tak se budete trápit. A nebude to ono.
Změnil jste se jako čerstvý otec?
Ano, jako každý. Když jsme letos prohráli poslední zápas ve finále, tak jsem si řekl, že už jedno zlato doma mám. Syna. Teď to bylo zkrátka v KHL stříbro a doufám, že další zlato bude tady z mistrovství.
Čím to, že máte v Magnitogorsku tak skvělé podmínky?
Majitel klubu pan Rašnikov (podle magazínu Forbes 156. nejbohatší člověk na světě a majitel tamní ocelárny) má hokej hrozně rád. Je to pro něj zábava, poctivě ho sleduje, často volá trenérům, aby věděl, co se s týmem děje. Fungujeme moderně. Je tu sice báza, ale za čtyři roky jsem v ní ani jednou nebyl. Mike Keenan ji zrušil.
Vedl vás dva a půl roku. Jaký to byl kouč?
Historky, které o něm kolují, asi pravdivé jsou. Ale u nás byl jiný. Zavedl v KHL nový trend ve stylu trénování. Víte, v KHL je řada mladých trenérů, kteří zažili ty nejkrutější ruské kouče, a snaží se to po nich kopírovat. Ale Keenan ukázal jinou cestu trénování, to třeba momentálně v Česku zavádí Liberec.
Jan Kovář v souboji s běloruskými beky.
Posunul vás?
Ohromně! Nemohlo mě potkat nic lepšího, než byl on. A dodnes vím, že když jsem tenkrát vzal nabídku z Ruska, z Magnitogorsku, bylo to nejlepší rozhodnutí, které jsem mohl udělat.
Před dvěma lety ale o vás byl zájem i z NHL. Rozhodla ruská jistota peněz, klubové pozice?
Ano. Když jsem si dal všechny plusy a minusy dohromady, tak tehdy pro mě NHL neměla smysl. Ale za rok mi končí v Rusku smlouva a uvidíme, co bude.
Takže chcete Ameriku zkusit?
Kanaďan Chris Lee, který se mnou hraje, bude mít 37 let, a stejně tam ještě půjde. Takže čas mám. Neříkám, že půjdu, bylo by to těžké, ale... Bude mi 28 a uvidíme, jaké budou možnosti (už by mohl podepsat jednocestný kontrakt).
Láká vás NHL?
Koho ne? I mě to láká. Já ale nikdy nebyl velký snílek. Jako kluk jsem se chodil dívat na první ligu v Písku a jediné, co jsem chtěl, bylo si ji zahrát. Nebyl jsem snílek, že ze mě bude Jágr nebo Gretzky.
Teď si třeba kluci už hrají na vás.
To ještě ne. Jarda Jágr přece pořád hraje!
