Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu


Gudas: Hokej je tvrdej sport, občas při něm praskají kosti

Radko Gudas | foto: Marek Podhora, MAFRA

5 2017
Je nejtvrdším českým hokejistou současnosti. Reprezentační obránce Radko Gudas se při zápase občas popere, bez váhání skočí do soupeřovy střely. „V hokeji je normální hrát i na hraně sebezapření. Je to tvrdej sport, občas při něm praskají kosti,“ říká v rozhovoru pro magazín Víkend DNES, který vychází den po vstupu českého týmu do mistrovství světa.

Ještě před pár týdny doma marodil s otřesem mozku. Obránce klubu NHL Philadelphia Flyers byl ale rozhodnutý: „Když to jen trochu půjde, pomůžu nároďáku na světovém šampionátu. Zatím jsem reprezentoval jen na olympiádě, takže pro to udělám všechno.“

Sen se mu splnil. V zahajovací den hokejového turnaje se mužstvo Josefa Jandače postaví proti favorizované Kanadě a právě Gudas má patřit k jeho pilířům. Syn někdejšího hokejového reprezentanta Lea se nezalekne žádného slavného soupeře.

Sobota 6. května

Radko Gudas

Rozhovor s hokejovým drsňákem Radkem Gudasem najdete v příloze MF DNES Víkend.

Bát se? To nemá ve zvyku.

Strachovat se na ledě nemá smysl. Ani když padáte do střely, ani když jdete do bitky s mnohem větším hromotlukem,“ tvrdí 26letý bek v rozhovoru pro sobotní magazín Víkend DNES.

V tomhle povídání dokazuje, že mezi ostré chlapíky zámořské soutěže nepatří náhodou. Že při hře na nějakou tu modřinu nebo bolest nehledí.

Z pětadevadesáti procent všech zranění se přece dá dostat,“ vysvětluje s úsměvem. „K hokeji to patří, není to balet. V NHL není nijak výjimečné hrát s vyraženými zuby, nalomenýma rukama, nohama. Nikdo se neptá. Nanejvýš prohodí: Zlomený to není, viď? Jen nalomený. To se ti v brusli nezhorší, pokud do toho nedostaneš ránu. Takže hraješ!“

Sám byl schopný dohrát zápas navzdory zraněnému menisku, s nímž pak marodil půl roku. Pořád to ale vypadalo méně hrozivě, než co viděl u jednoho svého spoluhráče ve farmářské soutěži.

Kluk, se kterým jsem hrál v obraně, skočil do střely a puk mu pod helmou naštípnul lebku. Z temene mu tekla krev, nebylo to vůbec hezké. Ale vstal, za pár vteřin lehnul do další střely, dohrál střídání. Až na střídačce ho spíchli šestnácti stehy a odvezli do nemocnice. Z té série jsme tenkrát postoupili, čekalo nás Toronto. A proti němu ten kluk ve čtvrtém utkání zase nastoupil. Jako by se nic nestalo! Zase lehnul do pěti, šesti střel, hrál naplno, ničeho se nebál. Kdepak, hokejisti nejsou fajnovky!“

S 93 trestnými minutami byl letos dvacátým nejvylučovanějším mužem základní části NHL. V rozhovoru však nemluví jen o hokejové bolesti a ranách, ale i o legraci. „On ten hokej sice sakra bolí, ale hlavně si u něj dost užijete.“

Autor:






Najdete na iDNES.cz



mobilní verze