Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Tisíc dřepů denně? To je čistá jágrovina, říká kondiční kouč Peca

Kondiční trenér Miloš Peca, | foto: Marie Stránská, MAFRA

17 2016
Svalnatý chlapík vypadá jako chodící reklama na fitness. Vystudoval pražskou FTVS. Svědomitě objíždí přednášky a semináře, jejichž témata se sebeméně dotýkají jeho profese. Jednu sezonu strávil coby pozorovatel v kanadském juniorském klubu Sarnia Sting. Působil v Liberci, od jara řídí fyzickou přípravu v Kometě, kde cvičí s dětmi i extraligovými hvězdami.

„Přijdu v sedm ráno, odcházím v osm večer. Když něco dělám, dělám to fest,“ líčí kondiční trenér Miloš Peca svou posedlost prací.

Jak byste ohodnotil úroveň kondiční přípravy v českém hokeji?
To téma každou chvíli s někým probírám. Podle mě by v každém klubu měl na plný úvazek pracovat jeden specialista natolik vzdělaný, že vytvoří proces od přípravky po áčko. Všechno by navazovalo.

Což se neděje, že?
To u nás chybí. U mládeže se o suchou přípravu většinou stará hlavní trenér nebo jeho asistent. Skoro každý má jiný přístup. Jeden sází víc na běhání, druhý na posilování.

Zpráva o stavu českého hokeje

Seriál MF DNES a iDNES.cz

Tak jakou byste hokeji udělil známku za práci na fyzičce?
Trojku. Možná tři minus.

A to se ještě leccos zlepšuje, ne?
Nedávno bylo ještě hůř. Za předchozího režimu byla jasná metodika a všechny týmy trénovaly podle stejných pravidel. I proto tady vyrostli Ručinský nebo Jágr, i proto jsme v letech 2000 a 2001 vyhráli mistrovství světa dvacítek. Teď schází svazoví kondiční trenéři.

Co by měli v popisu práce?
Stanovili by koncepci, setkávali se, komunikovali.

Postrádáte svazové osnovy?
Určitě! Měla by je vypracovat uznávaná kapacita. Většina přípravy by byla daná, nějaká část modifikovaná. Je potřeba návaznost a posloupnost. Kondiční trenér potřebuje čas. Nemůžete ho vyhodit za měsíc, protože se zrovna nedaří áčku.

Blíží se vašim představám působení v Kometě?
Ano. Když mě sem brali, chtěl jsem se věnovat všem hráčům od přípravky. Po takové šanci jsem toužil. Jezdím i do Třebíče, kam trenéři posílají některé kluky. Se žáčky děláme hlavně gymnastiku. Když kluci pochopí vlastní pohyb, snáz se naučí například správný dřep. Dětem chybí opravdový tělocvik.

Ten školní nestačí?
Ani zdaleka. Mám štěstí, že každý den můžu mluvit s Liborem (majitelem Zábranským). Dal mi jasnou důvěru a já se můžu realizovat. Výsledky se neprojeví za pár měsíců, ale třeba za pár let. Jednou by se mohli v áčku potkat hráči, kteří prošli naším systémem od přípravky.

To je váš sen?
Nejvíc můžu posouvat hráče do 25let. Do nich můžu nasypat jakoukoliv zátěž. Oni ji vydrží. Ti starší obvykle vědí, co potřebují. Každému připravuju osobní plán. Nejvíc mě baví práce s mládeží. Chodím na všechny domácí zápasy, po nich s trenéry řešíme další zátěž: hráli jsme blbě, jdeme ještě do posilovny. Jen kluky nesmíme přetáhnout.

Kondiční trenér Miloš Peca (vpravo) při práci.

Jste v Česku výjimka?
Podobně to funguje nanejvýš v jednom nebo dvou klubech. Jinde využívají externisty, kteří přijdou na zimák na pár hodin a zmizí. Když mě Libor lákal, nabízel mi volnou ruku. Tak říkám: O. K., jdeme do toho.

Může špatný kondiční trenér napáchat nějaké škody?
Může. Vezměte si prvky ze vzpírání, které se přenášejí do hokeje: přemístění, trh, nadhoz. Nikdo je u nás neumí učit a všichni je dělají. Co se stane? Všichni mají zraněná zápěstí, kolena, záda.

Doporučil byste klukům, aby dělali tisíc dřepů denně jako Jágr?
To je čistá jágrovina. Málokdo by vydržel jeho dávky. Je jedinečný. Má výjimečnou stavbu těla a genetický potenciál, ohromnou kostru. Dřív jsem zkoušel tréninky na sobě a jeho dávky bych neustál.

Jak by se tedy měla budovat fyzická zdatnost u dětí?
Podle správného mustru se dřív učil tělocvik na základce. Kotouly, roznožky, skrčky, výmyky. Teď se nic podobného nedělá. Musím ukazovat správně provedený dřep i klik. Klub nemůže všechno dohánět za školu a rodinu. Pokud chce rodič dítě posouvat, musí se mu věnovat. Já třeba ukážu klukům cvik, aby si ho mohli provádět doma. Ale udělá to jen část z nich.

Není žalostná úroveň šokující?
My se na tělocvik těšili. Teď jsou děti rády, když na něj nemusí. Deset z dvaceti jich je omluvených rodiči. Jsou často obézní. Kotoul vzad je problém pro osmdesát procent kluků. Ideální by bylo, kdyby uměli základy ze školy a já s nimi mohl dělat jen hokejové věci. Balanční cvičení a tak. Ale bez základu to nejde.

Kondiční trenér Miloš Peca (vpravo) při práci.

Kondiční trenér Miloš Peca (vlevo) při práci.

Co se děje, když je zvládnou?
Učím je techniku posilování, aby si v mladším dorostu uměli naložit činku na záda. Ve starším dorostu navyšuju zátěž. Cviky jsou obdobné až do áčka.

Jak se vám zblízka jeví sedmnáctiletý talent Martin Nečas?
U něj se potkává nadání s pílí. Je pokorný, má skvělé rodiče, v hlavě vše srovnané. Stává se, že kluk přijde do áčka a přestane makat. Uspokojí se, jde dolů. U Martina to nepřipadá v úvahu. Má všechno. Je inteligentní. Jde si za svým jako Pavel Zacha. Pokud vydrží zdravotně, může to dotáhnout daleko.

V čem se liší práce s veterány?
Čím jsou hokejisti starší, tím víc si k nim musím hledat cestu. Dřív se jich nikdo neptal. Trenér vytáhl desky a všichni dělali totéž. Ale nemůžu přece sedřít Leoše Čermáka.

Jak vycházíte s 38letým borcem?
Těžko ho budu nutit, aby v létě tři měsíce šlapal na kole. S ním jsme si sedli, ačkoliv byl nejdřív opatrný. Byl po operaci, tak jsem mu nastavil systém, všechno vysvětlil, on to přijal a hraje jako z partesu. Má nejlepší sezonu za posledních šest let. Když mi hráč uvěří, funguje to.

Je tedy důležité sledovat sportovce a naslouchat mu, aby se například předešlo zraněním?
Ano! Hokejista musí pracovat na kondici i na herních prvcích. Proto mluvím s hráči i trenéry. Když kluky něco bolí nebo chtějí něco dotrénovat, můžou za mnou kdykoliv přijít. Od toho tu jsem. Padesát let se ví, jak trénovat vytrvalost nebo sílu. Ale nakombinovat složky v daném sportu je umění.

Kondiční trenér Miloš Peca (vlevo) při práci.

Vyplatí se vysvětlování?
Jistě. Je potřeba kluky vzdělávat, aby věděli, proč cvik dělají. Jak funguje z fyziologického, anatomického, biomechanického a biochemického hlediska. Jen pozor, mám dojem, že se přestává klást důraz na objem, který nejde nahradit vědou ani intenzitou. Hráči musí dělat i věci, které nemají rádi, které bolí. Crosby a Ronaldo jsou dobří, protože odmalička osm až deset hodin denně makali. Fascinuje mě Martin Straka. Co on toho oddřel na kole! A rychlejší bruslař tu nebyl.

Takže si nemyslíte, že šlapání na kole je pro hokejistu nesmysl, jak tvrdí někteří vaši kolegové?
Žádná metoda v zásadě není nesmyslná, když člověku sedí. Stokilový centr potřebuje jiný přístup než osmdesátikilové křídlo. Přístupy se mění, ale hlavní je kontinuita. Když s něčím začnete v dětství, můžete pořád zvyšovat zátěž. Marek Vorel mi vyprávěl, že v Čeljabinsku dělali tisíc dřepů za 16 minut. Jak jsou Rusové na dřinu zvyklí, není to pro ně žádná šílená dávka.

Jágr vyprávěl, že v Omsku se pořád skákalo přes švihadlo.
A náš bek Ondra Němec mi líčil, jak se v Čerepovci jen běhalo. Nejdřív byl úplně zavařený. Ale zvykal si, až mu to připadalo normální. Když fotbalista Theo Gebre Selassie přestupoval do Německa, patřil v Česku v kondici do špičky. V Brémách spadl do průměru, jeho tělo nebylo zvyklé na obří dávky, tak se párkrát zranil. Ale adaptoval se a teď hraje výborně. Jde o postupný přísun zátěže. Před pěti lety letěl cross fit. Někdo sází na kruhové tréninky. Někdo zase na činky a stroje. Ono všechno funguje, jen se to musí dělat dlouhodobě. A kolo se do módy může vrátit za pár let.

Kondiční trenér Miloš Peca (vlevo) při práci.

Jágr začal ve čtyřiačtyřiceti se strečinkem. Co vy na to?
Hokejista nemusí být protažený jako gymnasta. Stačí mu držet základní úhly v pohybech, které potřebuje. Strečink může pomoct třeba při bruslení, hráč se díky němu dostane do jiných pozic.

Je třeba, aby hokejista dbal na kompenzační cvičení?
Ano, ale podívejte se na Jágra, Ručinského nebo Nedvěda. Kolik toho vydrželi. Jak dlouho hráli. Opakuju, do přípravy se v současnosti vkládá strašně moc vědy a zapomíná se na samotnou práci. A jistě, taky na různorodost. Jágr dělal dřepy a zároveň doma na statku házel vidlemi balíky slámy. Všestranně budoval sílu. A pak mu hodně pomohl profesor Kolář, který mu leccos vysvětlil. I díky němu je dál fit.

Je důležité, aby kondiční trenér ovládal základy fyzioterapie?
Jistě! Když umím sáhnout na tělo, můžu povolit nějakou tenzi. Určitě nebudu řešit vyhozený krční obratel, ale s drobností můžu pomoct. Je spousta školicích středisek, kde se můžete vzdělávat.

Co všechno by tedy moderní specialista na fyzičku měl umět? Jak by se měl vzdělávat?
Vystudoval jsem na FTVS obor tělovýchova a sport, aktivity podporující zdraví. V branži se pohybuju od osmnácti, měl jsem štěstí na skvělé kolegy a učitele, čerpám z jiných oborů. Spousta „expertů“ vznikne tak, že si udělají kurz a hned rozdávají vizitky. Přitom plavou v anatomii. Máme tu pár rychlokvašek.

Ještě povězte, jaký význam přisuzujete vhodné stravě?
Samozřejmě obrovský. Deset let spolupracuju s Jakubem Přibylem, což je machr na výživu. Pro áčko Komety připravujeme vhodné snídaně. Chtěl bych je i pro děti, jenže je to taky otázka peněz. Vysvětluju jim aspoň základy. V případě jídla ale záleží hlavně na rodině. Tam musí kluci najít správné vzory.







Najdete na iDNES.cz



mobilní verze