Ne, Češi se nevydali do zámoří na Světový pohár jako favorité. I po týdnu příprav v Praze je Kanada i USA dál berou jako chudšího příbuzného, kterého zvete na rodinnou oslavu spíš jen z tradice.
Ale to není nic nového pod sluncem. To je hokejová realita posledních let. Na reprezentaci už si ale pár týdnů lze cenit toho, jak lpí na detailech, ze kterých se obvykle úspěch skládá. Kouč Jandač povolal do „zbraně“ široký realizační tým. Jiřího Fischera, jenž získal renomé v Detroitu, jmenoval skautem. Martina Ručinského, pro mnohé současné hráče jednu z ikon mládí, zase generálním manažerem.
V létě se pravidelně scházel s asistenty, aby vytvořil „playbook“, tedy hrací knihu, kterou hokejistům zkraje soustředění rozdal. A oni mohli biflovat taktiku.
Proč se hrálo na širokém ledě?
Jeden podstatný detail však stejně „unikl“. Světový pohár se odehraje na úzkém kluzišti. Ovšem plocha v O2areně, kde mužstvo týden trénovalo a odehrálo tam i sobotní vítězný zápas proti Rusku, měla evropské rozměry. Proč? „Bohužel to jinak nešlo. O2 arena na úzké hřiště nemá správné díly mantinelu. Ale i tak bylo kluziště o metr a půl užší než při mistrovství světa,“ vysvětluje Jan Černý z hokejového svazu.
Tento detail do jisté míry oslabuje hru, jíž se český tým ve čtvrtek i v sobotu prezentoval. Jsou v ní vidět pokroky a od hráčů to určitě nebyly fráze, když po sobotním mači vyprávěli o nárůstu sebevědomí. Jenže i Milan Michálek, jeden z nich, zároveň řekl:
„Teď zpátky na malé hřiště. V Pittsburghu to bude úplně jiný hokej, ti mladí (Výběr Severní Ameriky do 23 let) tam budou lítat, čeká nás hodně těžký zápas.“ A každý, kdo viděl v týdnu „přáteláky“ hráčů Kanady a USA, českých soupeřů ve skupině, pochopil, že létají i oni.
V neděli z Prahy odcestoval tým, který se snad nemusí děsit, že ho při americké tour čekají nášupy. Výtečně hraje v předbrankovém prostoru, v sobotu dokázal otočit zápas při power-play a i kouč Jandač si pochvaloval: „Když budeme hrát tímto způsobem, můžeme uspět. Zlepšili jsme hlavně defenzivní činnost, hru v obranném pásmu. Tam kluci hráli s minimem chyb.“
A chválí si, jak se tým chce učit. To je moc dobrá zpráva. Platí to také o sobotním výkonu Michala Neuvirtha. „Boj“ o místo brankářské jedničky s Petrem Mrázkem tak pokračuje a víc napoví až středeční závěrečná příprava. Pozitivem je, že i když absentoval útočník Vladimír Sobotka, v Torontu by měl hrát.
Jenže podlehnout dojmu, že Češi mohou navzdory černým prognózám udělat v Kanadě díru do hokejového světa, by byl sebeklam. Ano, asi v sobě najdou víc motivace a touhy než třeba slepený Výběr Evropy, další ze soků. Ale zda mohou po ledě „létat“ jako zámořští hokejoví velikáni, na to odpoví až zastávka v Pittsburghu. Ne střety s Ruskem.
Jaromír Jágr to před čtvrtstoletím v Pittsburghu zvládl. Co jeho následovníci?