Hry na kdyby jsou zvlášť ve sportu zbytečné, ale stejně se jim těžko brání. Kdyby tak brankář Henrik Lundqvist za stavu 0:0 střelu Mikaela Granlunda nevytáhl čepelí své hokejky na tyč. A kdyby rána stejného muže proti Rusku (rovněž za stavu 0:0) také neskončila na konstrukci, nýbrž o kousek vedle...
Místo toho Rusové z protiútoku skórovali. Šlo o potvrzení, jak malou střeleckou formu i přízeň fortuny si Finové na setkání hokejové elity do Toronta přivezli. „Jakmile se vám nedaří skórovat a dostane se vám to do hlavy, je najednou hrozně těžké vítězit,“ uznal finský gólman Tuukka Rask.
Výsledek je zřejmý. Tým plný mimořádně talentovaných mladíků, dle očekávání spíš adept na překvapení v dobrém slova smyslu, skončil na Světovém poháru na posledním místě. Bez bodu jako Američané, ale s ještě horším skóre 1:9. Po porážce 1:4 s Týmem Severní Ameriky padli Finové se Švédy 0:2 a s Rusy 0:3.
Jeden gól za tři duely, když máte v sestavě jména jako Barkov, Laine, Granlund, Donskoi, Teräväinen, Koivu? To je vážně výbuch.
Ale zároveň jen výbuch v září 2016. Nic víc. Finové dostali direkt, už teď ovšem věří, že bude pro budoucí lídry v jejich kariérách představovat cenné ponaučení, od nějž se odrazí k příštím triumfům. „Bylo by zajímavé vidět stejný tým třeba na olympiádě v roce 2018,“ pronesl kouč Lauri Marjamäki, jemuž první velká akce nevyšla. „Naše budoucnost vypadá dobře.“
A nejspíš nepřehání. Možná trochu „přehnal“ to, že do elitního útoku vedle Barkova postavil duo Laine-Aho, věkem stále juniory. Možná bylo na mladý tým příliš velkou ranou, že na úvod podlehl McDavidově družině tak jasně; třeba by se o něco zkušenější výběr dokázal otřepat rychleji.
Jenže to je zase jen slůvko „kdyby“. Finové prostě akci v Torontu pojali jako test mužů, kteří jim mají přinášet medaile; ne nutně letos, ale v příštích letech ano. Stačí vzpomenout na poslední juniorský šampionát, kde Laine, Aho a spol. konkurenci předčili poměrně výrazným rozdílem.
„Musíme myslet pozitivně a vzít si z toho ponaučení. Když Granlund proti Rusku trefil tyčku, bylo to pro naše působení na turnaji výstižné,“ uvedl Barkov pro NHL.com. Proti zámořským mladíkům to Finové nezvládli, ale se Švédy a Rusy rozhodly i (ne)šťastné detaily. To už bylo znát, jak si třeba jindy tak suverénní Laine přestal věřit - a zbylí útočníci s ním.
Ale litovat téhle sázky? Kdepak. „Z hokeje se stává hra mladých. My jich máme spoustu. Příští velký turnaj snad už dopadne lépe,“ věří Rask. Když byla řeč o olympiádě, na té poslední Finové v Soči vyválčili bronz, tehdy jej slavili i veteráni Teemu Selänne, Olli Jokinen či Kimmo Timonen. V Jižní Koreji bude řada na jiných; na těch, kteří nyní na Světovém poháru dostali lekci.
A pokud by naplnili víru, že se velké výhry rodí z velkých porážek, nemusí nakonec tato lekce být vůbec k zahození.