Zní to snad až příliš drsně, trochu jako „kopání do hokejové mrtvoly“. Jenže Ken Campbell, uznávaný sloupkař magazínu The Hockey News, má jasno: „Za to, že Švédové končí, bychom všichni měli být vděční. I pokud jste fanoušky přímo z jejich země. ... Za to, že máte v kádru hráče typu Erika Karlssona a držíte je cíleně zpátky, by se odměny dávat neměly.“
Tenhle tým měl vyzvat ve finále Kanadu - a měl být schopný ji potrápit, pokud ne rovnou porazit. V brance měl Henrika Lundqvista, který byl chvílemi až fenomenální a chytil 109 ze 116 střel. V obraně stály výlučně opory klubů NHL. Vepředu jste si mohli vybírat mezi Danielem a Henrikem Sedinovými, Louiem Erikssonem, dvěma šampiony Stanley Cupu z Pittsburghu (Hagelin, Hörnqvist) či dravci Forsbergem, Landeskogem, Silfverbergem.
Výsledek? Devět gólů za čtyři zápasy (navíc jeden do prázdné branky).
A přesně o tom Campbell náruživě psal.
„Od prvního duelu s Ruskem jsme se nedokázali zlepšit. Vážně nevím. Možná to byl náš limit,“ řekl pro NHL.com obránce Niklas Hjalmarsson. „Možná jsme nebyli tak dobří, jak jsme si sami mysleli.“
Dá se namítnout, že Švédové k velkým úspěchům pravidelně docházejí právě díky úspornému, defenzivnímu hokeji. Že nejsou nositeli krásy, nýbrž apoštoly efektivity. Jenže při síle současného kádru se zdá, že nováček na střídačce Rikard Grönborg z týmu zdaleka nedostal to nejlepší.
A podobná parta se už s velkou pravděpodobností nesejde. „Uvidíme, co se stane. Ještě jsem o tom nepřemýšlel. Možná skončím, možná ne,“ řekl pro Aftonbladet slavný Henrik Sedin (35); totéž se týká i jeho dvojčete Daniela či hvězdného gólmana Lundqvista (34).
Švédsko mělo tragické přesilovky, v čemž na turnaji není samo. Využilo pouze jednu při úvodní výhře 2:1 nad Ruskem - v duelu, který sami hráči označili za svůj vrchol. I proto, že za nemocnou jedničku Lundqvista musel do branky narychlo Markström a tým se před ním semkl? Lundqvist pak dělal, co mohl, ale hokejisté před ním evidentně nebyli na maximu možného.
Campbell zmiňuje, proč se tak mohlo stát: Švédové v generálce prohráli s Týmem Evropy 2:6 a největší opory mužstva se zavřely v šatně, aby našly cestu, jak se z facky otřepat. „Místo aby se Švédové poučili v tom, že je třeba být kreativnější, si jakoukoli kreativitu zakázali,“ uvádí THN.
Grönborg, který před Světovým pohárem nahradil v roli hlavního kouče národní legendu Pära Mårtse, s tím hlasitě nesouhlasil. „Mýlíte se. V tom zápase jsme nebyli trpěliví a dostali jsme šest gólů. Takže jsme potřebovali ukazovat trpělivost a myslím si, že se nám to povedlo,“ uvedl. A Daniel Sedin dodal: „Po zápase je snadné říci, že jsme měli víc útočit.“
Tak kde se tedy stala chyba? Pohledy švédských hvězd byly po Tatarově vítězné trefě v prodloužení plné prázdnoty. Tým Evropy zvítězil 3:2 a zahraje si finále proti Kanadě - to finále, do nějž se počítalo se Švédy.
Je zajímavé, kolik týmů zastihl Světový pohár v ofenzivní nepohodě: Američané a Finové v útoku vyloženě zkrachovali, až na jednu kratičkou pasáž se nedařilo ani Rusům, zvlášť kapitánu Ovečkinovi. Švédsko na tom není jinak. „Našim jediným cílem bylo zlato, tak to vnímala celá kabina. Ale neuspěli jsme. Je to na nic,“ řekl útočník Gabriel Landeskog.
Švédové byli v Torontu trochu jako olivy: nejlepší pasáže předváděli pod tlakem. Ať už ve chvíli, kdy proti kanadsko-americkým mladíkům potřebovali po děsivém úvodu dotáhnout duel aspoň k remíze, či poté, co s Týmem Evropy v poslední části prohrávali 1:2. Najednou více útočili, více opouštěli šablony, soupeře přehrávali.
Ale většinu času to od nich byla spíš sázka na klid, na jistotu. Nevyšla.
