„Je to škoda. Bohužel,“ zopakoval při rozhovoru šestadvacetiletý gólman Furch několikrát. „Na turnaji jsme hráli celkově dobře, i proti Američanům to byl dobrý zápas. Myslím, že jsme byli o něco lepší, ale bohužel jsme nedali druhý gól. Oni potom v nájezdech jeden. A je konec. Bohužel.“
Jak byste popsal Matthewsův vítězný nájezd?
Dal to podobně jako Lukáš Kašpar, hnedka mi to prolítlo mezi nohy. Slyšel jsem polštář za sebou, tak jsem věděl, že je to gól. Využil mého setrvačného pohybu a dal mi puk pod beton.
Mrzí vás, že jste dělal, co jste mohl, při hře pustil jediný gól a stejně smutníte po vyřazení?
To je jedno. Kdybych dostával tři góly a vyhrávali bychom a postoupili, bylo by mi to šumák. Teď turnaj skončil a je to škoda. Pro mě to bylo první mistrovství, perfektní zkušenost. S týmem se nám dařilo, bohužel, že nevyšel jeden rozhodující zápas.
Ani jednou jste nepohráli v základní hrací době. Vypovídá to o něčem?
Chtěl bych smeknout před klukama, celkově jsme odehráli super turnaj. Říká se, že úspěch se hodnotí podle toho, jestli projdeš přes čtvrtfinále, ale bohužel... Za výkony na šampionátu se nikdo z nás nemůže stydět.
Těší vás, že jste předvedenou hrou dělali fanouškům radost?
Jasně, to bylo příjemný. Ale po základní části jsme chtěli postoupit dál. Bohužel.
Co teď? Nebudete chtít teď nějakou dobu neslyšet o hokeji?
Jo, asi jo. Chci si odfrknout.
