„Těší mě to, protože sto zápasů už snad není náhoda. Bohužel zpětně moc příjemný nebyl.“ Porážka v něm totiž znamenala, že Nakládal ze čtvrtka na pátek přidá v Torontu ještě duel č. 101. Pak pro něj i tým Světový pohár skončí.
Takže smutné jubileum, že?
Ano, určitě by bylo o dost lepší, kdybychom vyhráli a v turnaji ještě žili. Ale vůbec jsem o tom jubileu nevěděl, řekli mi o něm až dnes (středa) v šatně po tréninku. Vybavil jsem si první zápas. Bylo to na Švédských hrách, ale přiznám, že už si nepamatuji, jestli jsme hráli proti Švédsku či Finsku.
Proti Švédsku. Stalo se tak 29. dubna 2010 a Češi vyhráli po nájezdech. Který z té stovky zápasů byl pro vás nejlepší?
Všechny zápasy, které jsem hrál za nároďák, mě strašně moc bavily. Pokaždé tu byla výborná parta, takže jsem si vždy zápas užíval. Určitě mi ale v hlavě navždy zůstane mistrovství světa v Praze. Tam to bylo super. Sice jsme neudělali medaili, ale chyběl nám jen kousek.
Teď vás na Světovém poháru čekají Spojené státy. Jaký to bude zápas?
Samozřejmě uděláme všechno, abychom vyhráli, i když už nemůžeme postoupit. Když Američany porazíme, ukážeme, že jsme nebyli zase tak strašní, jak nás všichni odepisovali. Každý by si sice přál postup, ale bohužel se nám to nepodařilo.
Soupeř je zatím bez bodu. Může být pod tlakem, nervózní?
Možná to nějakou roli sehraje. Na druhou mě vůbec nezajímá, jestli budou nervózní nebo jestli se na to vykašlou. To není naše starost. My se musíme soustředit na sebe. Všichni víme, že v obou zápasech, které jsme tady hráli, jsme zdaleka nepředvedli to, co bychom mohli. Neříkám, že Kanadu jsme měli porazit - každý ví, jak to s ní je - ale ten zápas s Evropou jsme měli vyhrát. Bohužel jsme nepředvedli nic navíc. Nic, co jsme očekávali po přípravě. Proti Americe musíme do toho dát konečně něco víc.
Co vám osobně Světový pohár dal?
Zážitek na celý život. A to i přesto, že jsme nepostoupili a odehrajeme jen tři zápasy. Je to akce, o které každý hokejista sní, protože se dá porovnat s olympiádou. Hrají tady nejlepší na světě. Jsem moc rád, že jsem tady byl.
Hráči z NHL teď míří do svých klubů. Vy jste bez smlouvy, takže vrátíte se do Evropy, nebo budete vyčkávat tady?
S agentem pořád jednáme, ale budu se vracet domů. Máme tady něco rozjednaného (pravděpodobně vypadá setrvání v Calgary). Věřím, že to dopadne, že tady zůstanu, ale i tak poletím domů, abych aspoň viděl rodinu. Jestli poletím za týden nebo za dva dny zpátky do Ameriky, to ještě nevím.
Michal Jordán, který je v podobné situaci, řekl že už nechce dvoucestnou smlouvu. Co vy?
Taky už na ni nechci jít. Mám rodinu, není mi 23 let (ve skutečnosti o pět víc), abych to ještě zkoušel a poflakoval se někde po farmě. Neříkám, že se na farmě hraje špatný hokej. Jsem za to rád, že jsem tam byl. Taky mi to v určitých věcech pomohlo. Ale manželka je těhotná, čekáme druhé miminko a určitě by nebylo správné podepisovat dvoucestnou smlouvu, abych je sem tahal a oni někde přelétávali. Neříkám, že když podepíšu jednocestnou, že mě nemohou poslat na farmu. Ale přeci jen už je to větší garance, že nebudu putovat na farmu a zpět (bral by tam stejné peníze jako v prvním týmu).
Mimochodem - co říkáte na dění v Pardubicích, vašem mateřském klubu, které jsou poslední v lize, což odnesl trenér Draisaitl?
Moc mě to mrzí, protože Pardubice jsou můj domovský klub. A moc mě mrzí, co se tam děje. Těžko to mohu hodnotit, když tam nejsem, ale myslím, že to není o tom, že vyhodí trenéra. Že tam jsou úplně jiné věci, které by se měly změnit.
