Kdyby tak aspoň byli naštvaní, vzteklí - jenže místo toho hokejisté USA cítili prázdnotu. Naprostou. „Je to strašně těžké. Další šance přijde nejdříve za dva roky,“ soukal ze sebe hvězdný útočník Patrick Kane s myšlenkami na olympiádu v roce 2018, na níž navíc možná nejlepší borci z NHL ani nebudou moci nastoupit.
Tím spíš krach na Světovém poháru bolí.
Američané patřili k ústředním favoritům, ale už po dvou zápasech skupiny vědí, že to nebude stačit ani na semifinále. Po prohře 2:4 s Kanadou jejich šance zmizely. Nenávratně.
„Není na mně popisovat, proč se tak stalo, ale zklamání je strašné,“ řekl obránce Suter. „Ve Vancouveru jsme porazili Kanadu ve skupině - a pak prohráli finále. V Soči jsme hráli skvělý hokej, prohráli s nimi o gól v semifinále a pak nedosáhli ani na bronz. A teď tohle.“
A příčiny se nacházejí právě ve výše jmenovaném seznamu.
Kvůli němu trenérský štáb vedený Johnem Tortorellou vynechal několik ofenzivních es v čele s Philem Kesselem. A právě letošní vítěz Stanley Cupu s Pittsburgh Penguins na Twitteru po vyřazení USA sarkasticky psal: „Jen tak si doma sedím se svým psem a cítím, že bych měl dělat něco důležitého. Jenom si nějak nemůžu uvědomit, co to mělo být.“
Kessel za ironii sbírá desetitisíce „lajků“, ale v tomto případě si užívá luxusu pozice generála po bitvě. Podle výsledků má pravdu: Američané zvolili očividně špatně. Zároveň mělo vedení ve chvíli, kdy svérázného střelce vynechalo, jasný záměr, za nímž si neochvějně stálo.
Američané naposledy vyhráli velkou akci s účastí elity NHL v roce 1996, když v jiskřivých bitvách přetlačili Kanadu ve finále Světového poháru. Ve Vancouveru 2010 je v prodloužení boje o zlato srazil Sidney Crosby. V Soči s arcirivalem prohráli semifinále 0:1 a pak zdrceni přišli i o bronz.
A tak Tortorella a spol. rozjeli velkou sázku - sázku na vše. Teze zněla: „Jak můžeme porazit Kanadu?“ Odpovědí byl důraz na zaťatost, tvrdost, zarputilost a vlastenectví.
Jednu z klíčových rolí sehrál generální manažer týmu Dean Lombardi, který podobně došel s Los Angeles Kings dvakrát na trůn NHL. Žádné strhující tempo jako letos Pittsburgh! Kings v letech 2012 a 2014 vítězili především hokejem pro velké a drsné chlapy (a zároveň kvalitní hráče, samozřejmě).
Poznámkou pod čarou je, že by si USA s chutí zařadily do kádru mladíky Jacka Eichela, Johnnyho Gaudreaua, Dylana Larkina či možná i Austona Matthewse, kteří však kvůli pravidlům hrají za Tým Severní Ameriky; platní by byli i beci Seth Jones a Shayne Gostisbehere. V tomto směru je účast mužstva talentů zabolela víc než Kanadu - ale taková holt jsou pravidla.
Jiné tahy se už dají rozporovat hlasitěji. Zámořská média zmiňují, že třeba místo čtveřice Justin Abdelkader, Brandon Dubinsky, Erik Johnson a Jack Johnson měli být v kádru střelecky mnohem nebezpečnější Kessel, Tyler Johnson, Justin Faulk a Kevin Shattenkirk. Lituje toho nyní hlavní kouč?
„Nevolil bych jinak,“ řekl vzdor vyřazení Tortorella. „Pánové, stejně jste schopni rozcupovat jakoukoli soupisku, když to nevyjde. Byli jsme špatní ofenzivně, darovali jsme soupeřům lehké góly. Sami jsme si to pokazili.“
V přípravě USA ve dvou duelech proti Kanadě slavily jednu výhru, když pro sebe získaly ouverturu přesně tak, jak zněl plán: hráči doslova vydřeli duel plný střetů a šarvátek. Jenže klíčem se ukázal být úvodní souboj s Týmem Evropy. Američané prohráli 0:3 - soupeři darovali dva brejky, pak jim sudí neuznal gól a výběr kontinentu z protiútoku uzavřel skóre.
„Je jedno, kdo tady byl a kdo chyběl. Nedokázali jsme se zlepšovat,“ pronesl kapitán Joe Pavelski. Světový pohár k nim byl jakožto bleskový turnaj nemilosrdný; úvodní prohru už tým USA nesvedl napravit. Proto se teď na něj sype kritika jako puky na gólmana pod tlakem.
Američané se dívali až moc dopředu. Třeba další zápasy v Torontu ukážou, že byli ze všech nejblíž k tomu, aby Kanadu zdolali (při prohře 2:4 trefili několikrát tyč). Jenže taktika stavěná na případné finále zradila hokejového favorita ještě dříve, než své zbraně stačil pořádně vytáhnout.