Není to zlý turnaj plný nenapravitelných minel jako ve Švédsku 2012 a 2013. Není ani plný absurdit a potěmkinovských prvků jako před dvěma lety v Minsku.
Po deseti dnech tady ale zároveň víte, že není ani jako loni v Praze.
Že se možná dalších pár let roku 2015 nikdo ani nepřiblíží. Že Praha s Ostravou prostě byly výjimečné. A že v porovnání s letošní komisní, až upjatou Moskvou byl ten turnaj přátelský, rodinný. Že ho Češi vzali za svůj. Že diváci nepohrdali „nečeskými“ zápasy.
Nestříká ze mě našinecký optimismus, spíš porovnávám. A nebýt české hry, tak tohle mé deváté mistrovství má nakročeno do zapomnění.
Třeba jako v pátek. Do českého zápasu s Kazachstánem zbývala hodina a ve fanzóně je téměř pusto a prázdno. Partu tančících holčiček na pódiu si zblízka natáčejí jen jejich rodiče, davy nikde. Jenže lze se divit? Sem se dostanou pouze lidé, kteří mají vstupenku, a proč by tu měli bláznit, když se mohou jít usadit do haly.
V Praze to bylo jiné. Fanoušci, kteří neuspěli v honbě za lístky, mohli ve fanzóně prožít zápasy Čechů jen na dosah od haly. Sledovali mače jiných týmů a s nimi i tisíce cizinců. Ti tady chybějí. Moskva odrazuje.
Zatímco před dvěma lety v Bělorusku sloužila vstupenka i jako vízum, tady ne. Ještě před odletem musíte na ambasádu a týden čekat. I lotyšská reprezentace, která se roky kdekoliv opírá o hordy příznivců, tu má jen nejvěrnější. „Pro lidi u nás je Moskva docela drahá,“ říká Roberts Bukarts, lotyšský útočník hrající extraligu za Zlín.
Moskva není Praha, říká Lener:
Není to tak, že by turnaj byl bez zájmu. Když hraje sborná, je plno. Zvlášť teď, když dorazil i Alexandr Ovečkin, nikdo nepochybuje, že „rudá mašina“ míří ke zlatu. Ale že by hokej byl celospolečenským tématem? Ne. To spíš Eurovize!
Vzpomínáte na bláznivé králíky Boba a Bobka? Na jejich estrádu, ze které byl loni nadšený i hokejový boss René Fasel?
Tady na led vjede maskot Lajka, plácne sebou o zem, sklátí se za mantinel. Pak zmizí. Objeví se sice v hledišti, ale že byste ho při zápase úmyslně hledali, jakou zase provede kejkli? Ani zdaleka ne.
Zkrátka zatímco Češi to vzali nevážně, když zvolili za maskoty pohádkové postavy, Rusové zůstali úřednější. Lajka odkazuje k hrdé historii. Což není kritika, jen vysvětlení, proč nelze čekat od Lajky blázniviny bez zábran.
Že v hotelu, kde bydlí týmy, chybí slíbený fitness a bazén? Stane se.
Že videokouči nemají stoprocentní zázemí? Stane se.
Jsem dalek kritizovat vše ruské jen z podstaty. I já v mnohém změnil názor na město, které má moderní evropský střih. Překvapí vás metro, které je pokryté bezdrátovým internetem. Člověk si neklepe ani na čelo, když cestu od stanice k hale lemuje plot policistů, mezi kterými jsou metrové rozestupy. Ani když u bezpečnostního rámu, jímž projde jeden člověk, stojí sedm hlídačů, z nichž šest je zbytečných. Je přece právem každé země utrácet daně, jak se jí zlíbí.
Přesto jsou věci, které Středoevropan nechápe. Jako třeba, že autobusová zastávka, která je přímo u haly, se během MS zrušila. Proč? Kvůli bezpečnosti. Za ní se skrývá to, že asi 30 metrů od zastávky je brána, kterou jednou za hodinu až dvě přijede autobus s hokejisty.
Divíte se i tomu, proč se nehraje ve větších halách, zvlášť když v Moskvě i Petrohradě jsou. A tak průměrná návštěva na domácí Rusy je 10 500 diváků (kapacita haly 12 100), na Kazachstán necelých osm tisíc a na Čechy sedm. V Petrohradě se ani jeden tým nedostal přes pět tisíc.
Větší moskevská hala Chodynka, kde se hrálo MS v roce 2007, je uzavřena, prý kvůli stavebním nedostatkům. Šušká se ale, že vlastníci se rozhádali s prezidentem Putinem, a tak tam šampionát prostě není. A aby se v Petrohradě nehrálo ve větší, než je ta v Moskvě, „šoupnul“ se turnaj do té z roku 1967.
Možná to chyba není. Bylo by tu prázdno. Cizí týmy Rusy po tisících nelákají. Zkrátka Moskva (ani Petrohrad) nejsou Praha (ani Ostrava).
